V nedávné době mě oslovily myšlenky papeže Benedikta XVI. o modlitbě:
„Na začátku svědectví víry, které má každý křesťan vydávat v rodině, práci, ve společnosti, a také ve chvílích odpočinku, stojí modlitba, osobní kontakt s Bohem“, řekl v jedné promluvě papež Benedikt XVI.
„Jedině tento reálný vztah s Bohem nám dává sílu prožívat intenzivně veškeré dění, zvláště chvíle soužení.“
Dále připomněl důležitost vnějších postojů v naší modlitbě. Pokleknutí, stání před Pánem, pohled upřený na kříž, zastavení a ztišení nejsou druhořadé momenty, jak se může zdát.
„Pomáhají nám, abychom vnitřně, celou svojí osobou, navázali vztah s Bohem. Chtěl bych tedy opět poukázat na to, že pro náš duchovní život je nezbytné, denně nalézat chvíle ke klidné modlitbě. Zvláště během dovolené si musíme najít trochu času k rozmluvě s Bohem. Bude to také způsob, jak pomoci těm, kteří jsou nám nablízku, aby vstoupili do zářivého proudu Boží přítomnosti, jež přináší pokoj a lásku, které máme všichni zapotřebí.“
„My, křesťané této naší doby, že se nesmíme uchylovat ke kompromisům vůči Kristově lásce, jeho Slovu a Pravdě. Křesťanský život vyžaduje takříkajíc „mučednictví“ každodenní věrnosti evangeliu, totiž odvahu dovolit, aby Kristus rostl v nás a aby to byl On, kdo orientuje naše myšlení a jednání. To se však může v našich životech stát jedině tehdy, máme-li pevný vztah k Bohu. Modlitba není ztracený čas, neukrádá místo aktivitám – ani těm apoštolským – ba právě naopak: jedině jsme-li schopni věrného, vytrvalého a důvěryplného života modlitby, Bůh sám nám bude dávat schopnosti a sílu k životu ve štěstí a poklidu, k překonání nesnází a k tomu, abychom o něm s odvahou svědčili.“
/papež Benedikt XVI. /
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.