Prázdniny jsou vhodná chvíle, dát přednost tomu, co je skutečně důležitější

Benedikt XVI.:

Drazí bratři a sestry,

Jsme již v samém srdci léta, aspoň na severní polokouli. Je to doba, v níž jsou školy zavřeny a do níž se soustřeďuje větší část prázdnin. Také pastorační činnost ve farnostech je redukována na minimum a já sám jsem přerušil dobu pravidelných středečních generálních audiencí. Je to tedy vhodná chvíle, abychom dali první místo tomu, co je skutečně důležitější v životě, totiž naslouchání slovu Pána.

Připomíná nám to také evangelium ve slavné epizodě Ježíšovy návštěvy v domě Marty a Marie, jak to vypráví evangelista Lukáš (Lk 10, 38-42)
Marta a Marie jsou dvě sestry: mají také bratra Lazara, který se však při této příležitosti neobjeví. Ježíš prochází jejich vesnicí a, jak říká text, „Marta ho přijala do domu“ (Lk 10, 38). Tato podrobnost dává na vědomí, že Marta je starší z obou sester a že spravuje dům. Vždyť když se Ježíš v domě posadil, Maria si sedne k jeho nohám a naslouchá mu. Zatím co Marta je v plném shonu, aby stačila udělat vše pro tak výjimečného hosta. Zdá se nám, že přihlížíme scéně: jedna sestra se honí sem a tam, plně zaneprázdněná a druhá je uchvácena přítomností Mistra a jeho slovy. Po chvíli to Marta už nevydrží a neodolá, aby neprotestovala, ba cítí, že má právo kritizovat Ježíše: „Pane, nezáleží ti, že má sestra mě nechala obsluhovat samotnou. Řekni jí, přece, ať mi pomůže“. Marta by chtěla dokonce poučovat Mistra. Avšak Ježíš s velkým klidem odpovídá: „Marto, Marto - a toto opakování vyjadřuje cit, jak ji má rád - děláš si starosti a znepokojuješ se pro mnoho věcí. Ano, jen jedno je třeba. Marie si vybrala nejlepší úděl a ten jí nikdo nevezme“ (Lk 10, 41-42). Kristova slova jsou naprosto jasná: žádné pohrdání činným životem, jakož i velkodušným pohostinstvím; avšak jasně připomíná fakt, že jediná věc opravdu nutná je něco jiného: naslouchat slovu Pána; a Pán je v té chvíli právě tam, přítomný v Ježíšově osobě! Všechno ostatní pomine a bude nám vzato, ale Boží slovo je věčné a dává smysl dennímu zaměstnání i shonu.

Drazí přátelé, jak jsem řekl, tato stránka evangelia ladí s časem prázdnin, protože připomíná fakt, že lidská osoba musí sice pracovat, nasazovat se v domácích pracích i v povolání, ale především má zapotřebí Boha, který je vnitřním světlem Lásky a Pravdy.

Bez lásky i ty nejdůležitější činnosti ztrácejí na hodnotě a nepřinášejí radost.

Bez hlubokého smyslu všechno naše shánění a podnikání se redukuje na neplodný a rozháraný aktivismus. A kdo nám dá lásku a pravdu, ne-li Ježíš Kristus?

Naučme se tedy, bratři, pomáhat jedni druhým a spolupracovat, ale především společně zvolit lepší část, lepší úděl, který je a vždy bude naše největší dobro.

Přeložil Josef Koláček