Rád bys naplno prožil život?

„Prodejte svůj majetek a rozdejte na almužnu. Opatřte si měšce, které nezpuchřejí, poklad v nebi, kterého neubývá, kam se k němu zloděj nedostane a kde ho mol nerozežere.“ (Lk 12,33)

Jsi mladý a rád bys naplno prožil život, zaměřený na radikální uskutečnění nějakého ideálu? Poslechni si Ježíše. Nikdo na světě od tebe nežádá tolik jako on.

Máš příležitost dokázat svou víru, svou velkodušnost a své hrdinství.

Jsi ve zralém věku a toužíš po seriózním, nasazeném, ale zajištěném životě? Nebo jsi už pokročilejšího věku a přeješ si prožít svá poslední léta bez sužujících starostí a úplně se spolehnout na toho, kdo tě nezklame? I pro tebe platí tato Ježíšova slova.
Ježíš jimi uzavírá sérii povzbuzení, v nichž tě vyzývá, aby sis - po vzoru nebeských ptáků, kteří nesejí, a polních lilií, které nepředou - nedělal starosti o to, co budeš jíst a do čeho se budeš oblékat. Musíš tedy ze svého srdce vyhostit veškerou úzkostlivou starost o pozemské věci, protože Otec tě miluje mnohem více než ptáky a květiny a osobně na tebe pamatuje.

Proto ti říká:

„Prodejte svůj majetek a rozdejte na almužnu. Opatřte si měšce, které nezpuchřejí, poklad v nebi, kterého neubývá, kam se k němu zloděj nedostane a kde ho mol nerozežere.“

Evangelium v každém svém slově i jako celek vyžaduje od lidí vše, čím jsou, a vše, co mají.
Před Kristovým příchodem Bůh tolik nežádal. Starý zákon považoval pozemské bohatství za dobro, za Boží požehnání. Požadoval-li, aby se dávala almužna potřebným, bylo to proto, aby dárce získal přízeň Všemohoucího.
Pojem odměny v posmrtném životě zevšeobecněl v židovství až později. Jeden král odpověděl tomu, kdo mu vytýkal, že mrhá svým majetkem: „Moji předkové hromadili poklady pro život zde na zemi, já jsem ale nahromadil poklady pro život v nebi.“ (…)
Originalita Ježíšova slova tedy spočívá v tom, že žádá úplný dar, žádá všechno. Chce, abys byl bezstarostným dítětem bez pozemských starostí, dítětem, které se opírá pouze o něho.
On ví, že bohatství je obrovskou překážkou, protože zcela opanuje tvé srdce, zatímco Ježíš je chce mít celé pro sebe.

Proto tedy doporučuje:

„Prodejte svůj majetek a rozdejte na almužnu. Opatřte si měšce, které nezpuchřejí, poklad v nebi, kterého neubývá, kam se k němu zloděj nedostane a kde ho mol nerozežere.“

Nemůžeš-li se doslovně zbavit majetku kvůli závazku vůči dalším lidem, nebo proto, že tvé postavení tě zavazuje žít v přiměřeném prostředí, odpovídajícím tvé životní situaci, musíš se ho nepochybně zříci duchovně a být jeho pouhým správcem. Když pak miluješ druhé a s bohatstvím zacházíš tak, že je spravuješ pro ně, hromadíš poklad, který červotoč nezničí a zloděj neodnese. Máš však jistotu, že si potřebuješ všechno nechat? Naslouchej Božímu hlasu ve svém nitru; poraď se s někým, nedovedeš-li se rozhodnout. Uvidíš, kolik najdeš nadbytečných věcí mezi tím, co máš. Neponechávej si je. Dej je tomu, kdo nemá.

Uskutečňuj Ježíšova slova: „Prodej… a rozdej!“ Takto naplníš měšce, které nezpuchřejí.
Je logické, že žiješ-li ve světě, musíš se zajímat i o peníze a hmotné věci. Ale Bůh chce, aby ses staral, nikoliv aby sis dělal starosti. Starej se o to nejnutnější, co potřebuješ k tomu, abys mohl žít přiměřeně svému stavu, své životní situaci.

O ostatním platí:

„Prodejte svůj majetek a rozdejte na almužnu. Opatřte si měšce, které nezpuchřejí, poklad v nebi, kterého neubývá, kam se k němu zloděj nedostane a kde ho mol nerozežere.“

Pavel VI. byl skutečně chudý. Svědčil o tom způsob, kterým si přál být pohřben: ve zcela prosté rakvi, přímo do země. Krátce před smrtí řekl svému bratrovi: „Už delší dobu mám připravená zavazadla na tu náročnou cestu.“
Právě to je třeba dělat – připravovat zavazadla.

V Ježíšově době se jim možná říkalo měšce. Připravuj je den po dni. Naplňuj je ze všech sil vším, čím můžeš posloužit druhým. Skutečně vlastníš jen to, co dáš. Uvědom si, kolik je ve světě hladu, utrpení, potřeb…
Ukládej do měšců též každý úkon lásky, každý skutek ve prospěch bratří a sester.
Dělej tyto skutky pro Boha.

Říkej mu ve svém srdci: pro tebe.

A dělej je dobře, dokonale. Jsou určeny pro nebe, zůstanou navěky.

Chiara Lubichová

-------------------

1/  Slovo života na březen 1979. V úplné verzi vyšlo v publikaci Essere la tua Parola. Chiara Lubich e cristiani di tutto il mondo, sv. I, Città Nuova, Řím 1980, str. 189-191.