Synodní jednání XII. řádného generálního shromáždění Synody biskupů již dostala svůj pravidelný rytmus. Shromáždění Synody biskupů na téma "Boží slovo v životě a poslání církve" bylo zahájeno 5. října 2008 v bazilice sv. Pavla za hradbami. Kardinál Miloslav Vlk, který se ho účastní, zpravuje své čtenáře o jeho průběhu (foto v galerii)na www.kardinal.cz:

 

V první den, v pondělí 6. října odezněly zahajovací projevy. Po slavnostní bohoslužbě v bazilice sv. Pavla za hradbami (kde byl zahájen Rok sv. Pavla), sloužené papežem Benediktem XVI. za účasti zhruba 400 účastníků synodálního zasedání, při které pronesl papež úvodní kázání, začala v synodální aule velké audienční budovy Pavla VI. vlastní jednání. Po úvodní modlitbě dopolední breviářové hodinky, při které se papež v krátké meditaci zamyslel nad jejím krátkým čtením, zazněly zahajovací projevy. Generální sekretář Synody biskupů Mons. Nikola Eterović otevřel práce synodálního shromáždění svým projevem, v němž informoval o průběhu tříleté přípravné práce. Po něm první z delegovaných předsedajících kardinál Levada, prefekt Kongregace pro nauku víry, přivítal jménem Svatého otce (který je vlastním přesedajícím Synody) všechny přítomné, uvedl statistiku přítomných delegátů podle biskupských konferencí, podle kontinentů a jejich míst v církvi. Přivítal i tzv. „delegati fraterni“, účastníky z ostatních křesťanských církví, a uvedl obecně téma jednání. Po něm kanadský quebecký kardinál Marc Ouellet představil Instrumentum laboris jako základ jednání synodálního jednání a zdůraznil jeho hlavní linii. Práce pokračovaly krátkými zprávami vybraných delegátů o Božím slově v jednotlivých kontinentech.

Po tomto úvodním dnu začala v úterý diskuse účastníků. Jednotliví členové shromáždění se v sekretariátu synody hlásí o slovo. Svůj příspěvek podávají písemně a také elektronicky. Jeden ze tří delegovaných předsedů (střídají se každý den v řízení diskuse) pak řídí jednání. Mluví se v šesti jazycích s překladem. Každý účastník má u svého místa, odkud mluví, mikrofon a sluchátka, aby mohl poslouchat projevy v jazyce, který si zvolí. Příspěvky mohou trvat 5 minut. Na obrazovkách je vždy vidět tvář přednášejícího a lze na ní také sledovat, jak ubíhá čas projevu. Minutu před koncem zazní upozorňující signál a rovněž na konci páté minuty. Přesedající shromáždění i ostatní účastníci byli překvapeni, jak diskutující disciplinovaně zachovávají vyměřený čas. Pokud některý řečník bojoval s vyměřeným časem, ostatní ho doprovázeli s pochopením, někdy i s veselím.

Diskuse probíhají každý den do 12:30 a od 16:30 do 19 hod. Tato práce v plénu bude probíhat do 15. října. Současně členové příslušné komise zpracovávají předložené a přednesené příspěvky a připravují „dokument po diskusi“, který bude 15. října v plénu předložen a stane se podkladem další diskuse ve 12 jazykových skupinách, do kterých se plénum rozdělí, aby byla umožněna rychlejší diskuse . Neděle a pondělí 19. a 20. října budou volné dny. V úterý 21. října pak bude představen připravený seznam návrhů (propositiones) pro Svatého otce, vzešlý ze všech diskusí. O tomto seznamu se bude znovu hovořit a v pátek dne 24. října bude představen definitivní seznam návrhů k hlasování v plénu.

Z tohoto nástinu je patrné, jak důkladně, organizovaně, hluboce bratrsky a demokraticky probíhají synodální jednání reprezentantů církve z celého světa. Na současném shromáždění je na návrh Benedikta XVI. zavedena poslední hodina každého dne jako volná diskuse. Každý účastník se může pomocí elektronického zařízení, podobného mobilu, které má vedle sedadla, přihlásit ke tříminutovému vstupu. Tato novinka je velmi využívána. Účastníci mají velice fundované vstupy a obdivuhodně se drží vyměřeného času.

Synodální shromáždění není tajným uzavřeným jednáním. Je otevřené. Ne že by se ho běžně účastnili novináři, ale Tiskové středisko Svatého stolce vydává denně pro novináře „Bolletino“ - zprávy o probíhajících jednáních. Na jejích stránkách byly uveřejněny všechny velké projevy pronesené v úvodu synodálního shromáždění. Pro širší veřejnost byly uveřejněny i v Osservatore Romano. Zprávy jsou zároveň publikované i v elektronické formě na webových stránkách, jejichž adresy jsou známé.

Poněvadž jsem se za 18 let zúčastnil už více synod, mohu srovnávat. I organizace a technické zajištění mají vysokou úroveň. Vidím, že kultura synodního jednání i bratrská atmosféra velice vzrostla. Při synodních pracích panují velmi vstřícné vztahy. I přestávky a čas strávený při jídle je využíván k bratrským rozhovorům o situaci církve v různých končinách světa. Shromáždění kardinálové i ostatní biskupové, kněží, řeholníci, řeholnice i laici nejen o Božím slově hovoří, ale ve vzájemných vztazích je uskutečňují...

Synodní okénko 4: Bůh mluví i dnes

V synodních diskusích účastníci často připomínají nutnost žít ze slova Božího a zakusit jeho účinky. V době komunismu bylo mnohdy pro mládež těžké účastnit se společně mše sv. (dnes se na tyto situace většinou zapomíná). Slovo Boží bylo proto důležitou cestou setkání se zmrtvýchvstalým Kristem. Na zasedání jsem proto vyprávěl malou zkušenost se slovem Božím v době komunismu.

Nechci opakovat to, co bylo řečeno vícekrát, ani rozvíjet teologii slova. Rád bych – jako doklad – vyprávěl zkušenost se slovem Božím, kterou jsme prožili v době komunismu.

Komunistická strana mládež "žárlivě" střežila. Jakékoli organizování věřících bylo zakázané. Proto se věřící scházeli tajně po chatách, na horách, v lesích. Bylo velmi obtížné, aby s nimi byl kněz, který by je vedl a sloužil mši svatou. Někdy ani nebylo možné, aby se celá skupina zúčastnila mše sv. v blízké vesnici, protože by to bylo příliš nápadné.

V této situaci brali mladí lidé do rukou Bibli. Každý den z ní četli a rozjímali nějakou větu, kterou se pak během dne snažili žít. Jednou to bylo například: „Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás“ (Jan 15,12). Snažili se žít naplno tato slova a po určité době života ze slova si uvědomili, že Duch Svatý je přítomný v jejich srdci a vysvětluje jim hluboký význam těchto slov... On sám se stal silou, ze které se zrodilo společenství. Objevili, že síla Ducha Svatého v jejich srdci, láska Boží, láska mezi nimi, přiváděla do jejich středu Krista zmrtvýchvstalého. Plnil se tak Ježíšův příslib: „Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich“ (Mt 18,20).

Jeden z mladých lidí přivedl do této skupiny svého kamaráda. Moc mu nevysvětloval, o jakou skupinu jde. Večer, když se hovořilo o uplynulém dni, tento chlapec řekl: Tady, mezi vámi, je něco mimořádného. Co to je...

Jindy jela skupina mládeže do tehdejší komunistické NDR. Církev tu měla trochu větší svobodu. Mladí lidé pozvali i další, kteří nebyli zvyklí chodit ke svátostem.

I tam se žilo ze slova Božího. Po několika dnech života v hlubokém a živém společenství, mladí nepraktikující v okamžiku svatého přijímání se cítili jakoby „vyloučeni“ ze společenství. Požádali o zpověď. Pak řekli přede všemi, že sdílení a jednota ve skupině byly tak silné, že bylo těžké být v tak posvátné chvíli svatého přijímání „vyloučeni“.

Společenství, které se zrodí ze slova Božího, má přitažlivou sílu. Těchto skupin postupně přibývalo. Během několika let vzešlo z této skupiny povolání ke kněžství a k zasvěcenému životu. Zkušenosti tohoto druhu se pak rozšířily mezi ostatní mladé lidi a posílily a zvláště prohloubily víru mnohých v síle Božího slova, ve stvořitelské přítomnosti Ducha Svatého...

Všechny pronikala veliká radost, dar Ducha Svatého, naděje v beznadějné situaci panujícího komunismu.

Ano, je to pravda: církev se rodí a žije z Božího slova. Právě v dobách komunismu to mnozí zakusili.

Kardinál Miloslav Vlk

 

Synodní okénko 5: Synodalita

V této souvislosti je nutné říci také něco o historii synodálních zasedání a o dokumentech, které z nich vzešly. Od doby ustanovení Synodus episcoporum v r. 1965  se  uskutečnila řada synodálních shromáždění, „synod“, které projednávaly důležitá a aktuální témata, rozvíjející koncilové učení.

Ve srovnání s tradicí východních církví byla v západní latinské církvi synodalita po staletí neznatelná, řízení církve bylo převážně nebo především silně „monarchické“ a centralistické. Ve východních církvích se někde uchoval synodální systém vedení církve až příliš omezující. Proto se, podle znamení času, už před koncilem ozývaly hlasy volající po obnově ztracené synodality v katolické církvi. Druhý vatikánský koncil ji obnovil na úrovni univerzální církve. V r. 1965 vydal papež Pavel VI. příslušný apoštolský list k ustanovení „Synodus episcoporum“. Vznikla tak trvalá instituce, jejíž předsedou je papež. Má v čele generálního sekretáře, který prakticky dělá všechnu práci: organizuje synodální shromáždění (řádná, mimořádná, speciální), která mají za úkol pomáhat pravidelnými konzultacemi papeži v řízení univerzální církve. Tento krok obnovení synodality se pak odrazil také na nižších rovinách církve. V diecézi jsou to kněžské a pastorační rady, ve farnostech pastorační a ekonomické rady.

O současné práci „synodality“ je na stránkách Tiskového střediska ČBK řada pěkných informací z internetových stránek Tiskového střediska Svatého stolce (Bollettino), z deníku L’Osservatore Romano aj.

I na zdejších internetových stránkách byly publikovány některé informace o této celocírkevní události: řada informací o tom, jak se synoda připravuje, s jakými dokumenty přicházejí účastníci shromáždění na zasedání, je tu popsán dokument Instrumentum laboris jakožto základní text pro jednání. Dále jsou tu informace o tom,  jak se na zasedání pracuje a také stručně dosavadní průběh jednání, doprovozený osobními zkušenostmi.

V této souvislosti je nutné říci také něco o historii synodálních zasedání a o dokumentech, které z nich vzešly. Od doby ustanovení Synodus episcoporum v r. 1965  se  uskutečnila řada synodálních shromáždění, tzv. synod, které projednávaly důležitá a aktuální témata, rozvíjející koncilové učení. Je dobré si připomenout tento velký vzmach synodality, říci si, jaká témata byla projednávána a zmínit se o dokumentech vydaných papežem po synodě, které se obvykle nazývají „posynodální“ nebo „apoštolské exhortace“. Názvy mnohých z těchto dokumentů jsou známé, ale někdy se přehlédne podtitul upozorňující, že vznikly ze synodálních jednání. 

Od r. 1967 proběhla řada všeobecných synodálních shromáždění. Při prvních dvou synodách se hledal způsob práce i publikování jejích výsledků. Mluvilo se o realizaci koncilu, o prohloubení víry, byla ustanovena mezinárodní teologická komise a vyhlášena práce na revizi Kodexu kanonického práva. Bylo také například stanoveno, že trvalý orgán, synodus, má mít nejen určitou administrativu, ale také často obnovovanou radu biskupů, která by připravovala realizaci výsledků a také nové zasedání. V pokoncilovém čase bylo naléhavě třeba jednat společně o novém kolegiálním „fenoménu“, který více méně v širším měřítku vyrostl ze zkušenosti kolegiality biskupů na II. vatikánském koncilu – o biskupských konferencích. Proto bylo na rok 1969 svoláno mimořádné generální synodální shromáždění. Apoštolská exhortace vymezila činnost biskupských konferencí jak teologicky, tak i právně.

Další třetí řádné zasedání se konalo v r. 1974 a po jednání vydal papež jednu z nejkrásnějších exhortací – Evangelii nuntiandi, o hlásání evangelia. Pak v odstupu tří až čtyř let následovaly další řádné synody: 1977, 1980, 1983, 1987, 1990, 1994, 2001, 2005. Vzniklé dokumenty, vydány většinou pod latinským názvem, jsou: Catechesi tradendae, o katechezi, Familiaris consortio, o úkolech křesťanské rodiny v současném světě,  Reconciliatio et poenitentia, o pokání, Christifideles laici, o povolání a poslání laiků v církvi a ve světě, Pastores dabo vobis, o výchově kněží v současných podmínkách, Vita consacrata, o zasvěceném životě a jeho poslání v církvi a ve světě,  Pastores gregis, o biskupech a Sacramentum caritatis, o eucharistii jako prameni a vrcholu života a poslání církve – tedy celkem 11 řádných shromáždění.

Kromě toho probíhala mezi těmito zasedáními i „speciální“ shromáždění, která byla věnována jednotlivým kontinentům: 1994 Africe, 1997 Americe, 1998 na jaře Asii, na podzim téhož roku Oceánii, v letech 1991 a 1999 Evropě. Svatý otec pak vydal dokumenty, které mají stejný název: Církev v Africe, Církev v Americe, atd.  V r. 1985 se konala mimořádná synoda k 20. výročí ukončení II. vatikánského koncilu. Pak tu byly ještě speciální synody „regionální“ o problémech některých oblastí: 1980 o Holandsku, 1995 o Libanonu.

Je až neuvěřitelné, kolik práce nový orgán „Synodus Episcoporum“ za padesát let po koncilu dokázal udělat…V této práci se angažovali biskupové celého světa jako poradní orgán papežův a celá církev má z této obrovské práce užitek.

Děkujme Bohu, Duchu Svatému, že vede svou církev a že ji „uvádí do veškeré pravdy“ (Jan 16,13) a učí „poznávat znamení časů“ (Mt 16, 3). Ano, Duch  Svatý v církvi působí - je to třeba objevovat (Jan Pavel II.).

 

 

Synodní okénko 6: Druhá stránka synodního shromáždění

Mnozí si představují rytmus synody jako nekonečné diskuse v plénu 253 biskupů a 77 dalších účastníků při plenárním zasedání v synodní aule nad Instrumentum laboris, mezitím jídlo, odpočinek a zase dokola…, s tím rozdílem, že ve druhé části synody se diskuse vedou více méně v jazykových kroužcích nad dokumentem, který vznikl z diskusí v plénu. Ale synoda má i určitou otevřenost a širší záběr než tento fádní rytmus. Už jsem na těchto stránkách psal o dlouhotrvající týdenní četbě Písma sv. ve dne v noci, přenášené televizí… Tento program za velké účasti lidí běžel paralelně se synodálním zasedáním.

Minulou neděli, 12. října, se konala na zcela zaplněném svatopetrském náměstí kanonizace čtyř blahoslavených kandidátů svatosti posledních dvou století: Gaetano Enrico (1791-1860) kněz z Neapole, zakladatel řádu; švýcarská řeholnice Marie Bernarda Bütler (1848-1924), zakladatelka řádu; řádová sestra Alfonsa od Neposkvrněného početí, pocházející z Indie, ze státu Kerala (1910-1946), první indická svatá; a ekvádorská žena, laička, Narcisa od Ježíše Martillo Morán (1832-1869). Jiná media o tom jistě přinesla zprávu. Tato velká liturgie byla vědomě zařazena do rámce synody, při které je na pořadu jednání důležitý bod, jak uskutečňovat slovo Boží v praktickém, konkrétním životě křesťana a jak o něm vydávat svědectví. Svatí jsou mimo jiné „ikonami“, živými podobenstvími uskutečňovaného evangelia v různých částech světa, v různých kulturách. Jsou konkretizací našich synodálních úvah.

Na zasedání se také hovoří o tom, že slovo Boží má pronikat a oduševňovat kulturu. I v tomto směru synodní jednání nezůstávají ani zde pouze na rovině úvah.

V pondělí 13. října se v papežské bazilice sv. Pavla za hradbami zúčastnili členové synodálního zasedání koncertu, pořádaného v Roce sv. Pavla k jejich poctě za účasti papeže Benedikta XVI. Vídeňští filharmonici přednesli 6. symfonii Antona Brucknera. V pětilodním prostoru nádherné baziliky sv. Pavla s vynikající akustikou, se 4 řadami vznosných sloupů a s nádhernou mozaikou Ježíše Pantokratora obklopeného apoštoly před očima, to byl úžasný zážitek. Hudební umění v této nádherné architektuře mluvilo o tom, že Bůh je také krása...

Ještě před koncertem jsme se poklonili ostatkům sv. Pavla, které se pod papežským oltářem uchovávají. Před třemi léty začal na tomto místě archeologický výzkum. Vědělo se, že tu jsou ostatky uchovávány, ale nikdy nebyly zkoumány. Byl nalezen neporušený sarkofág ze 4. století s nápisem neumělým písmem „sv. Pavel, mučedník“. Poklonili jsem se ostatkům tohoto apoštola národů v jeho roce. Uvědomovali jsme si, jak hluboké a konkrétní jsou naše kořeny. Prosili jsme sv. Pavla, jedinečného hlasatele Božího slova, o přímluvu za naši synodní práci.

Ve čtvrtek 23. října jsme pozváni na koncert, který organizuje na počest účastníků synody předseda papežské komise a guvernér státu Vatikán. Na programu je Mozart – Regina coeli a Misericordias Domini a od Vivaldiho Gloria (sbor a orchestr). Takže synodní zasedání není tak „šedé“ a jednotvárné. Je spojováno se životem…

Kardinál Miloslav Vlk

Synodní okénko 7: Synodalita II.

Biskupové shromáždění na synodním zasedání dělají „praktickou zkušenost“ se „synodalitou“. Nevím, kolik z přítomných kardinálů a biskupů se zúčastnilo osobně II. vatikánského koncilu, jako např. papež Benedikt XVI., který byl na koncilu poradcem. Tehdy se z oné nové, dlouhé, konkrétní zkušenosti se společenstvím biskupů v církvi na pozadí „znamení časů“ zrodila a do konstituce o církvi a do dokumentu o pastýřské službě biskupů dostala myšlenka synodality na univerzální církevní rovině a snaha, aby se biskupové častěji setkávali i na rovině národní. Tak se zrodil „Synodus episcoporum“, trvalá instituce, která „organizuje“ synodalitu v církvi, a také se upevnil a byl jasně formulován „fenomén“ biskupských konferencí.

Synodální shromáždění biskupů reprezentuje celý episkopát univerzální církve. Je papežem svoláváno, aby mu účinněji pomáhalo v řízení církve. Není to však pouze výraz „týmového“ způsobu práce, který vyžaduje současná doba a který je výrazem „globalizace“, ale (a to není méně důležité) jedná se zvláště o vytváření „společenství církve“, v němž se pak ve vzájemné jednotě (viz Jan 17,21, „aby všichni jedno byli“) uskutečňuje úzká spolupráce mezi papežem a biskupy církve. Na současné synodě je 253 biskupů a kardinálů z celého světa: 51 z Afriky, 62 z Ameriky, 41 z Asie, 90 z Evropy a 9 z Oceánie. A nejen to, jsou tu i další kategorie účastníků, většinou laiků: 37 auditorů z 26 zemí , kteří nejen „poslouchají“, ale mohou se také v určitých chvílích aktivně účastnit. Další kategorií je 41 expertů z 21 zemí. V první kategorii je 19 a ve druhé 6 žen.

„Synodální dimenze je konstitutivní pro církev“, řekl papež 5. října při modlitbě Anděl Páně na začátku synody. „Ona znamená ´se-jití´ všech lidí a všech kultur, aby se stali jedno v tom, který řekl: já jsem cesta…“ Je to zkušenost lidu Božího v dějinách spásy. „Syn-hodos“, synoda, znamená „konat cestu společně“. Takže v tomto obsazení synody může celá církev udělat zkušenost společenství Božího lidu, společenství ve víře...

Kardinál Miloslav Vlk

 

 

Synodní okénko 8: Kde jsme na cestě?

Synodální jednání programovaná na tři neděle vstupují do poslední třetiny. Práce se přenesly z pléna všech účastníků do jednání ve 12 jazykových kroužcích, do kterých jsou všichni účastníci rozděleni. Já jsem se ocitl v německém kroužku. Zatímco se v plénu diskutovalo o základním dokumentu Instrumentu laboris, (mluvilo 247 biskupů, 25 expertů a 9 účastníků z ostatních křesťanských církví), nyní pracujeme s tzv. relací „post disceptationem“, nad zprávou po diskusi v plénu. Je to souhrn, systematické zpracování všech diskusních příspěvků (samozřejmě bez opakování) dosud v plénu pronesených. Má tři části o 10 kapitolách na 35 stránkách. Úkolem všech jazykových skupin je připravit hotové formulované návrhy, které by pak byly shrnuty do „Propositiones“ pro Svatého otce.

Ve skupině sedíme vedle sebe s prof. Lobkowicem, který byl na synodu jmenován jako expert. A moje práce pro synodální zasedání? Když jsem byl zvolen delegátem ČBK, připravil jsem odpovědi na Lineamenta, základní Směrnice pro práci synody. Jedna část je uveřejněna zde na mém webu, další se připravuje. Jako každý biskup jsem měl pětiminutový diskusní příspěvek o naší zkušenosti se slovem Božím v době komunismu, který byl zde uveřejněn. (Viz na mém webu v synodním okénku „Bůh mluví i dnes“). Při diskusi v plénu byla poslední hodina každého dne věnována volným tříminutovým diskusním vystoupením. Dvakrát jsem využil této možnosti.

Poprvé jsem mluvil na téma „Privilegované místo pro Boží slovo je liturgie“. Zdůraznil jsem, že se nejedná jen o běžný prostor, o architekturu gotickou, barokní, moderní, ani ne pouze o malé či větší setkání věřících, ale že tím privilegovaným „prostorem“ je Ježíš Kristus. S „přípravou“ tohoto prostoru se začíná hned na počátku bohoslužby, když celebrant „zvěstuje“ účastníkům radostnou zvěst „Pán s vámi“. Akt smíření pak tento „prostor“ připravuje z naší strany. V tom duchu se pak odvíjí hlásání slova Božího, o kterém konstituce II. vatikánského koncilu říká: „Když se v církvi hlásá evangelium, hlásá ho Kristus“. Před evangeliem – aby se nezapomnělo – se znovu připomíná „Pán s vámi“. To jsem zdůraznil proto, že se v aule silně diskutovalo o tom, jak připravovat čtení Písma v rodinách, v malých skupinách, aby se stalo setkáním s živým Božím slovem, setkáním s Kristem, který mluví. Zdůraznil jsem, že příprava na začátku bohoslužby v kostele je dostatečným vzorem a že je tedy nutné živě připravovat liturgii a tak dávat věřícím návod a vzor, jak to dělat.

Podruhé jsem vystoupil k tématu Božího slova v ekumenismu, ve společenství s bratřími různých křesťanských církví. Tady jsem vyprávěl o tom, jak slovo Boží čtené, meditované a „modlené“ s druhými křesťany vytváří „církev“, hluboké společenství v Kristu. Vyprávěl jsem o setkávání biskupů různých církví s cílem setkat se s živým Kristem v jeho slově. A uvedl jsem příklady, jak to „funguje“.

Všechny dokumenty, které kolem tohoto zasedání vznikají, mohou být dobrým podkladem pro čtení a rozjímání o Božím slově, abychom v jednotě s celou církví šli po cestě, kterou nám Duch svatý otevírá v radosti nad jednotou ve víře Božího lidu. Tak věří církev...

Kardinál Miloslav Vlk

Synodní okénko 9: Druhá fáze zasedání

Zároveň s probíhajícími pracemi v plénu i v kroužcích připravuje redakční komise na základě výsledků všech diskusí „Poselství synodálního zasedání“. Má to být základní obecný veřejný „výsledek“ synodálního jednání, který bude na závěr synodyálního jednání dne 26. října uveřejněn.

Jiná redakční komise připravuje pro Svatého otce podrobný souhrn všech návrhů členů synodálního shromáždění, tzv. „Propositiones“ (Návrhy). Také ty musí být v plénu i v kroužcích prodiskutovány a schváleny. I když v Osservatore Romano byly uveřejňovány obsahy projevů synodálních otců, tyto „Návrhy“ pro Svatého otce se neuveřejňují.

Dne 15. října odpoledne byla hlavním relátorem, kanadským kardinálem Ouelletem, představena souhrnná zpráva o předchozích diskusích v plénu, kterou vypracovali experti a ostatní pomocníci na základě písemných příspěvků, které každý kdo mluvil, předložil v sekretariátu písemně. Stala se podkladem pro práci v jazykových kroužcích, do kterých se v této fázi přeneslo těžiště synodální práce. Úkolem malých skupin bylo onen souhrn výsledků pléna znovu prodiskutovat a vypracovat konkrétní formulace pro včlenění a doplnění do projektu „Návrhů“ Svatému otci. V této fázi jednání se pak budou střídat práce v jazykových kroužcích s plenárním zasedáním, kde se bude hlasovat o závěrečném poselství a pak hlavně znovu prodiskutovávat text „Návrhů“ a hlasovat o něm.

Kardinál Miloslav Vlk

Synodní okénko 10: Jan Pavel II.

Rozhovory při synodním jednání se neodehrávají jen na oficiální rovině, ale i o přestávkách či při jídle u stolu, kde není nějaký zasedací pořádek, ale biskupové si sedají tak, jak přicházejí. To je příležitost  se navzájem poznat a hovořit o situaci církve v různých částech světa. Někdy se vzpomíná i na vzájemná setkání při minulých zasedáních.

Při jedné z minulých synod se v nějaké souvislosti, na kterou si už nevzpomínám, hovořilo o tom, kdo kolika synod se účastnil. Suverénně zvítězil papež Jan Pavel II. Byl členem všech zasedání od prvního v roce 1967 až do posledního v roce 2001.  Na slavné synodě o evangelizaci v roce 1974  byl hlavním relátorem. Ve třech posledních zasedáních před svou volbou papežem byl členem rady synodu. Jako papež synodám samozřejmě předsedal.

Častěji se připomíná, že jeho papežský profil byl formován synodami. Během jeho pontifikátu proběhlo 15 synod, šest řádných, jedna mimořádná v roce 1985 a osm speciálních. Posynodální exhortace pak nesou jeho podpisy. Více než jednou vyjádřil přání, aby byl připomínán jako „papež synody“. Na konci zasedání v roce 2005 navrhl téma IX. synodního zasedání: „Eucharistie jako pramen a vrchol života a poslání církve“, kterou dokončil jeho nástupce a vydal pak apoštolskou exhortaci. Tyto připomínané skutečnosti ukazují nesmírný význam synodálního zřízení pro život církve…

Kardinál Miloslav Vlk