Tatínek leštil auto voskem a pečlivě ho roztíral po karoserii.
Pomáhal mu jedenáctiletý syn, který se snažil nablýskat nárazníky.
„Vidíš,“ povídal mu otec, „auto je pro rodinu hotové jmění. Musíme mu věnovat čas, pozornost a náležitou péči.“
„Ano, tati.“
„Správně, jsi chytrý hoch.“
Chvíli bylo ticho.
„Takže já pro rodinu jmění nejsem,“ řekl rozpačitě chlapec. „Jak to?“
„Na mě ty nikdy čas nemáš.“
/zdroj: B.Ferrero Pohlazení pro duši/
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.