Kardinál Vlk o sv. Václavovi

1. 10. 2013 10:02
Rubrika: homilie | Štítky: www.kardinal.cz

Promluva kardinála Miloslava Vlka u příležitosti slavnosti sv. Václava

Vážení přátelé, drazí bratři a sestry!

Spolu s naším národem - doma i jinde v zahraničí- slavíme dnes zde, v bazilice sv. Petra, slavnost sv. Václava, který stál u kořenů našeho formujícího se národního společenství. Tento den je státním svátkem, to znamená, že role sv. Václava v našich dějinách je tím veřejně uznávána.

Naše světce – a je jich tolik – slavíme v církvi jako své ochránce kteří se za nás přimlouvají, intervenují před tváří Pána časů, Pána dějin, který stojí nad osudy národů i jednotlivců.

Naši světci tvoří spolu s námi jedno společenství, jednu církev, a naše slavení zde, v srdci univerzální církve, to podtrhuje. A jim, kteří mají blízko k nejvyššímu Pánu dějin, jsou mocní svou přímluvou, záleží na štěstí, na dobru, na prospěchu našeho národa.

S touto vírou, kterou vyznáváme v „Credu“, které za chvíli budeme říkat, uctíváme svatého knížete Václava a děkujeme Bohu za jeho život.

Světci jsou nejen přímluvci, nejen vítězové života, ale také vzory, jsou těmi, kdo do základů národního společenství vkládali určité duchovní hodnoty. Slovníkem mládeže bychom je mohli nazvat „superstar“. Oni oslavují své superstar pro jejich výkony, sportovní nebo umělecké. To jsou výkony lidské síly a schopností. Život světců - to není jejich osobní výkon, ale abych citoval liturgický text preface o svatých: „velikost jejich života je tvůj dar“. Tedy velikost života světců je v řádu duchovním projevem moci toho, který je Pánem světa, Pánem života každého z nás.

Světci „překročili“ sami sebe, pochopili, že sami o své síle nejsou schopni podat v duchovním oboru velký výkon. Člověk je ve svém životě nakloněn spíše ke konání nedobrých skutků, skutků zla. A světci pochopili, že je nutné spojit své vlastní slabé síly s nekonečností Boží, s Bohem, který nás má rád. On nás vybavil svobodnou vůlí a nevnucuje nám, co máme dělat, nebere nám hned svobodnou vůli. Nabízí nám svou pomoc, nevnucuje ji a čeká, že se jí ve vší svobodě chopíme. To světci pochopili a podle toho jednali. Velikost jejich života spočívá v tom, že pochopili, že ačkoliv člověk je vybavený mnoha schopnostmi, nemůže sám od sebe dokázat všechno. A dobře z praxe poznávali, že člověk je často v nebezpečí, že ponechán sám sobě, může napáchat mnoho zla – jak to dobře známe z dějin lidstva, z nedávné minulosti, ale i z naší přítomnosti. Světci jsou tedy skutečnými „superstar“ v duchovním oboru. Jsou ukázkou, vzorem, superstar stylu života. Nespoléhali se jen na své síly a schopnosti, ale spojovali se s mocí Boží a tímto způsobem se stali velkými vzory.

To je právě to, co náš národ, naši politici, každý z nás, potřebujeme: překročit sami sebe, své ego, své já, svou pýchu, a hledat v pokoře pomoc od silnějšího – a tím je i podle příkladu života i našich světců Bůh – milující bytost, tvůrce řádu. On respektuje v lásce naši svobodu, kterou nám dal, ale čeká na naše zavolání o pomoc. Prvním krokem inteligentního člověka je poznat a uznat, že existuje Bohem – tvůrcem daný řád pro život člověka a společnosti, který my lidé, i kdybychom sebe více chtěli, nemůžeme absolutně změnit, a který je třeba prostě přijmout, abychom realizovali svou touhu po štěstí, po radosti, po úspěchu.

To je smysl těch slov, která jsme dnes četli v evangeliu, a která jsou trvale platná – v době Ježíšově, když je vyslovil, v době Václavově, po dva tisíce let, a jsou s nezmenšenou naléhavostí platná i dnes: Kdo by chtěl svůj život zachránit...“ – na vlastní pěst, vlastní mocí, vlastní moudrostí a chytrostí, bez respektu k danému řádu. “Kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho...“ Kdo však svůj život ztratí“, tzn. svou pýchu, spolehnutí jen na své síly a svůj rozum, “nalezne ho“! Tohle je zkušenost a moudrost našich světců. „Neboť co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši?“

Kníže Václav byl pokorným vládcem, přijal do své životní praxe od své báby svaté Ludmily také tuto víru v daný řád pro život duchovní i každodenní, víru v evangelium. A i když vlastně na této cestě ztratil svůj pozemský život a získal život trvalý, věčný, jehož výrazem je i úcta, které se mu po tisíc let od Čechů dostává, sv. Václav zůstává živý po tisíc let, přítomný i dnes v dějinách našeho národa, přimlouvá se za svůj národ a svým životem silně promlouvá i dnes. To, o čem i dnes mnohdy politici mluví – totiž o tradičních hodnotách – to je u sv. Václava živě, aktuálně přítomno. Kéž se dědičný kníže za náš národ přimlouvá, abychom to všichni pochopili, politici, veřejně činní lidé i všichni ostatní.

kardinál Vlk, prosloveno při mši svaté v bazilice sv. Petra u oltáře sv. Václava.

 

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio