Abychom potkali živého Boha, je nutné políbit Ježíšovy rány v našich hladovějících, chudých, nemocných a vězněných bratřích – řekl papež František v ranní homilii při mši sv. v kapli Domu sv. Marty, když komentoval evangelium z dnešního svátku sv. Tomáše, apoštola.
Ježíš se po svém Vzkříšení ukázal apoštolům, ale nebyl mezi nimi Tomáš. „Chtěl, aby týden počkal – vysvětloval papež František. – Pán ví, co dělá. A každému z nás dává čas, který pro něho považuje za lepší. Tomášovi přidělil týden. Ježíš se zjevuje se svými ranami. Celé Jeho tělo bylo čisté, krásné, plné světla – ale rány zůstaly a jsou dosud“ a když Pán na konci světa přijde „ukáže nám svoje rány“. Tomáš chtěl do oněch ran vložit svoje prsty.
„Byl to tvrdohlavec. Ale Pán chtěl právě tvrdohlavého, aby nám dal pochopit něco většího. Tomáš uviděl Pána, byl vyzván, aby vložil svůj prst do ran po hřebech a svoji ruku do boku, ale neřekl: „Je to pravda! Pán vstal z mrtvých!“ Nikoli. Šel dál. Řekl: „Bůh!“. Byl prvním z učedníků, který po vzkříšení vyznal Kristovo božství a klaněl se mu.“
A tak je jasné, co zamýšlel Pán, když jej nechal čekat: „Uchopil i jeho nevěru, aby ji dovedl k potvrzení nikoli Zmrtvýchvstání, nýbrž Svého božství. Cestou k setkání s Ježíšem-Bohem jsou Jeho rány. Žádná jiná není“ – zdůraznil papež.
„V dějinách církve došlo na cestě k Bohu k některých pochybením. Někteří uvěřili, že živého Boha, Boha křesťanů, můžeme najít cestou meditace a v meditaci dojít výše. Toto je nebezpečné. Kolik jen jich na oné cestě zbloudilo a nedošlo! Dojdou snad k poznání Boha, ale nikoli Ježíše Krista, Syna Božího, druhé Osoby Trojice. Tam nedojdou. To je cesta gnostiků. Jsou dobří, pracují, ale není to správná cesta. Je velmi komplikovaná a nedovede tě ke správnému cíli.“
„Jiní si mysleli – vysvětloval dále papež František – že k tomu, abychom došli k Bohu, musíme být umrtvení, strozí. A zvolili cestu pokání: jedině pokání, půst. A ani ti nedošli k živému Bohu, k Ježíši Kristu, živému Bohu. To jsou pelagiáni, kteří věří, že toho dosáhnou vlastním úsilím.“ Ježíš nám však říká, že cesta k setkání s Ním se nalézá v Jeho ranách:
„A Ježíšovy rány najdeme konáním skutků milosrdenství, obdarováním těla – duše také, ale zdůrazňuji – těla našeho zraněného bratra, který má hlad, žízeň, je nahý, pokořený, je otrokem, nebo je ve vězení a v nemocnici. Toto jsou dnes Ježíšovy rány. A Ježíš po nás žádá úkon víry v Něho, ale prostřednictvím těchto ran. »Ano, výborně. Založíme nadaci pro pomoc těmto všem a uděláme spoustu věcí, aby se jim dostalo pomoci.« To je důležité, ale zůstaneme-li na této úrovni, budeme pouhými filantropy. Musíme se dotknout Ježíšových ran, musíme pohladit Ježíšovy rány, musíme s něhou Ježíšovy rány hojit, musíme políbit Ježíšovy rány a to doslova. Vzpomeňme, co se stalo svatému Františkovi, když objal malomocného… Totéž, co Tomášovi. Jeho život se změnil.“
K tomu, abychom se dotkli živého Boha – prohlásil Svatý otec – nestačí udělat si „kurs aggiornamenta“, nýbrž vstoupit do Ježíšových ran. A k tomu „stačí vyjít na ulici“. Prosme svatého Tomáše – uzavřel papež svoji homilii – o milost odvahy vstoupit svojí něhou do Ježíšových ran a zajisté dostaneme milost klanět se živému Bohu.“
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.