"Duch svatý ať vnáší do křesťanských komunit pokoj, učí jejich členy mírnosti a odnaučuje pomlouvání "– tímto přáním končil papež František homilii při dnešní mši svaté v Domě sv. Marty.
„Mít jedno srdce a jednu duši“ – tento výchozí stav církve je nepřekonatelným a nepomíjivým vzorem křesťanského společenství dneška. Papež František to zdůraznil při výkladu dnešního evangelia, které podává rozmluvu Ježíše a Nikodéma, který měl nesnáze s porozuměním tomu, jak se může člověk znovu narodit. „Znovu – řekl papež – znamená z Ducha svatého. Je to nový život daný křtem. Potřebuje se však rozvinout, což se neděje automaticky. Musíme se o to všemožně přičiňovat, ale závisí to na Duchu a na tom, jak se otevřeme jeho vanutí.“ Přesně to se podařilo prvním křesťanům, kteří „měli jedno srdce a jednu duši“ a dosáhli „oné jednoty, jednomyslnosti a harmonie citů vzájemné lásky“. Tuto dimenzi je dnes zapotřebí znovu objevit.
Papež František poukázal výslovně na mírnost (tichost), jež se stala „poněkud zapomenutou ctností“.
Mírnost má „mnoho nepřátel“. Prvním jsou klepy, podotkl a bez okolků dodal: „Někdy se dává přednost řečem a klepům, stává se to běžně, mně také. Jsou to pokušení zlého, který nechce, aby mezi nás sestoupil Duch, který vytváří pokoj, mírnost a krotkost. Neustále dochází ke třenicím: ve farnosti, v rodině, mezi sousedy a přáteli. To však není nový život, protože když přichází Duch svatý, „umožňuje nám znovu se narodit k novému životu, činí nás krotkými a shovívavými.“ Proto je především zapotřebí „nikoho nesoudit“, protože „jediným Soudcem je Pán“. Je třeba být zticha a pokud je třeba něco říci, tak tomu, kdo může vzniklou situaci nějak napravit, a nikoli každému. „Pokud se nám s milostí Ducha podaří nešířit žádné drby, pak to bude velký krok vpřed a prospěje nám všem,“ řekl papež František v závěru.
"Nikoho nesoudit" - někdy jsme povinni soudit, pokud to vyžaduje situace - 1.Kor. 5:12 Proč bych měl soudit ty, kdo jsou mimo nás? Nemáte soudit ty, kdo jsou z nás?
13Kdo jsou mimo nás, ty bude soudit Bůh. Odstraňte toho zlého ze svého středu!
Apoštol Pavel nás vybízí k tomu, abychom v určitých situacích soudlili naše bratry a sestry nebo ty, kteří se hlásí ke Kristu
Musí se však vždy rozlišovat, zda je o soud, ke kterému nás vede Pán a bude k prospěchu nebo je to soud, který vychází z naší tělesnosti a hříšnosti a nikomu neprospěje a naopak uškodí...
Slova z papežova kázání vnímám tak, že si máme dát pozor na to časté posuzování druhých kolem nás. Na to, abychom mohli věci správně "soudit", jak píšeš, je potřeba nejdřív dostat se jakoby do kůže toho člověka, rozumět tomu, proč tak jedná, atd. Může se pak stát, že mu začneme rozumět, protože mnoho věcí na první pohled vypadá jinak, než to je skutečně.. Věci nejsou černo-bílé. Někdy mě zarazí, když pochopím jednání jiného člověka, které nejdřív budí nějaké kritiky, musím si říci, že na jeho místě je to pochopitelné, třeba ne správné, ale že neumí jinak jednat. Na nás je, abychom si vzájemně pomáhali vnímat se a třeba se poučit z chyb. Každý někdy chybujeme, je pěkné, že to přiznává i papež. Neměli bychom ale tolik mluvit o chybách těch druhých, ale jen se v sobě z toho poučit.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.