Být evangelizátorem je závazek víry

Být evangelizátorem, není privilegium, ale závazek víry

Benedikt XVI. na setkání evangelizátorů mimo jiné řekl:

„Slovo Boží roste a šíří se“.

Evangelista Lukáš užívá několikrát tuto formulaci v knize Skutků apoštolů a v různých okolnostech podotýká, že „Slovo Boží rostlo a šířilo se“ (srov. Sk 6,7; 12,24). V dnešním mottu jsme pozměnili časy u obou sloves, abyste poukázali na důležitý aspekt víry: na zřejmou jistotu, že Slovo Boží je v každé dějinné fázi až do dneška stále živé, protože Jej církev aktualizuje jeho věrným předáváním, vysluhováním svátostí a svědectvím věřících. Proto jsou naše dějiny v plné kontinuitě s dějinami prvního křesťanského společenství a jsou syceny toutéž životní mízou.

Ale s jakou půdou se setkává Slovo Boží? Stejně jako tehdy může se i dnes setkat s nepřijetím a odmítnutím, se způsoby myšlení a života, jež jsou daleko od hledání Boha a pravdy. Současný člověk je často zmaten a nedokáže najít odpověď na četné otázky, které zmítají jeho myslí a týkají se smyslu života a otázek přebývajících v hloubi jeho srdce. Člověk nemůže obelhávat otázky, jež se týkají smyslu jeho samého i samotné reality, nemůže žít v jedné jediné dimenzi! Nezřídka je však odvracen od hledání toho, co je v životě podstatné, když je mu nabízeno prchavé štěstí, které ho uspokojí na chvíli, ale zanechá po sobě smutek a nespokojenost.

Navzdory tomuto stavu současného člověka však můžeme stále s jistotou tvrdit, že Slovo Boží stejně jako v počátcích křesťanství nadále roste a šíří se. Proč? Chtěl bych podtrhnout alespoň tři důvody.

Za prvé. Moc Slova nezávisí v první řadě na našich činech, našich prostředcích, na našem „konání“, ale na Bohu, který skrývá svou moc za příznaky slabosti, který se zpřítomňuje v lehkém ranním vánku (srov. 1 Král 19,12) a který se zjevuje na dřevu Kříže. V tuto pokornou moc Božího Slova musíme stále věřit a nechat jednat Boha! Za druhé: je tomu tak proto, že semeno Slova, jak praví evangelní podobenství o rozsévači, padá stále na dobrou půdu, která jej přijímá a vydává plody (srov. Mt 13,3-9). A noví evangelizátoři jsou součástí tohoto pole, jež umožňuje evangeliu růst v hojnosti a přetvářet jejich vlastní život i životy druhých. Přestože zlo činí ve světě více povyku, dobrá půda nadále existuje. Za třetí. Poselství evangelia opravdu dosáhlo všech končin světa a také dnes uprostřed lhostejnosti, neporozumění a nevraživosti mnozí nadále otevírají srdce i mysl Kristově nabídce k setkání s Ním a stávají se Jeho učedníky. Nejsou hluční, ale jsou jako hořčičné zrnko, které se stává stromem, kvasem, který prokvasí celé těsto, zrnem, které odumírá, aby dalo vzejít klasu. To všechno přináší na jedné straně útěchu a naději, neboť vyjevuje nepřetržitý misijní kvas, kterým je církev oživována, ale na druhé straně má všechny naplňovat novým smyslem odpovědnosti vůči Slovu Božímu a šíření evangelia.

Dnešní svět potřebuje lidi, kteří hlásají a dosvědčují, že Kristus nás učí umění žít i cestě pravého štěstí, protože On sám je cestou života; lidi, kteří mají upřeny zraky především na Ježíše, Božího Syna: zvěstované slovo musí být neustále ponořeno do intenzivního vztahu k Němu, do intenzivního života modlitby. Dnešní svět potřebuje lidi, kteří mluví s Bohem, aby mohli mluvit o Bohu.

A musíme si stále připomínat, že Ježíš nevykoupil svět krásnými slovy či okázalými prostředky, ale svým utrpením a svou smrtí. Zákon pšeničného zrna, které v zemi odumírá, platí i dnes; nemůžeme dát život druhým, aniž bychom dali svůj život: „kdo svůj život pro mne a pro evangelium ztratí, zachrání si ho“, říká nám Pán (Mk 8,35). Jedině skrze muže a ženy utvářené Boží přítomností bude Slovo Boží pokračovat na své cestě světem a přinášet plody.  Být hlasateli evangelia není privilegium, ale závazek, který plyne z víry.

Na otázku, kterou Pán klade křesťanům: „Koho mám poslat a kdo nám půjde?“, odpovězte se stejnou odvahou a se stejnou důvěrou proroka: „Zde jsem, Pane, mne pošli“ (Iz 6,8).

Nechte se utvářet milostí Boží a chápavě odpovídejte na hnutí Ducha Zmrtvýchvstalého. Buďte znamením naděje, schopní hledět do budoucna s jistotou, která pochází od Pána Ježíše, který přemohl smrt a daroval nám věčný život.

Radost z víry sdílejte se všemi s nadšením, které pochází od Ducha svatého, neboť On všechno tvoří nové (srov. Zj 21,5), a s důvěrou v příslib, který dal Ježíš církvi: „Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa!“ (Mt 28,20).