Velmi mne zaujala promluva papeže Benedikta XVI. 17. srpna o meditaci:
Drazí bratři a sestry,
Nacházíme se ještě v odlesku slavnosti Nanebevzaté, a tedy slavnosti naděje, jak jsem již dříve řekl. Panna Maria vstoupila do ráje, který je i naší destinací: všichni můžeme dojít do nebe. Otázkou je: jak? Maria tam došla a evangelium nám o ní říká, že je „tou, která uvěřila, že se jí splní to, co jí bylo řečeno od Pána“ (Lk 1,45). Maria tedy uvěřila, svěřila se Bohu, vešla do Pánovy vůle. Šla tou nejpřímější cestou do ráje. Věřit, svěřit se Pánu, vstoupit do jeho vůle - to je ten podstatný ukazatel.
Nechci dnes jít po celé této cestě víry, ale zdržím se jen u jednoho aspektu života modlitby, života kontaktu s Bohem, totiž u rozjímání, u otázky: co je to rozjímání či meditace? Znamená to „upamatovávat se“ na to, co učinil Bůh, nezapomínat na mnohost Jeho dobrodiní (srov. Žl 103,2b).
Často si všímáme jenom věcí negativních. Na paměti je však třeba mít pozitivní věci, dary, které nám věnoval Bůh, všímat si pozitivních znamení, která přicházejí od Boha. Upamatovávat se na ně. Mluvíme tedy o takovém typu modlitby, který se v křesťanské tradici nazývá „vnitřní modlitba“. Obvykle známe ústní či slovní modlitbu, na níž se mysl a nitro přirozeně musí také podílet, ale dnes se zaměříme na rozjímání, které neužívá slov, ale vstupuje v nitru do kontaktu se srdcem Boha. A Maria je toho velice reálným vzorem. Evangelista Lukáš o ní vícekrát napsal, že „všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom“ (2,19; srov. 2,51b). Uchovávat znamená nenechat upadnout do zapomnění a pozorně vnímat všechno, co Pán praví, činí a myslí, to znamená: vstupovat do kontaktu s tím vším a prohlubovat ve vlastním srdci. Proto „ta, která uvěřila“ andělovu zvěstování a stala se nástrojem, aby se věčné Slovo Nejvyššího mohlo vtělit, přijala také do svého srdce úžasný div onoho božsko-lidského narození, rozjímala o něm, reflektovala o tom, co v Ní učinil Bůh, aby ve svém životě přijímala božskou vůli a odpovídala jí. Tajemství vtělení Božího Syna a Mariina mateřství je tak obrovské, že vyžaduje proces zvnitřňování. Není pouze fyzickou záležitostí, kterou koná Bůh, ale žádá si, aby ji Maria zvnitřňovala, prohlubovala její porozumění, interpretaci jejího smyslu a chápání jejích záhybů a implikací. Takto, den po dni, v tichu každodenního života Maria přijímala a uchovávala i následující podivuhodné události, kterých byla svědkem, až po extrémní zkoušku kříže a slávu vzkříšení. Maria naplno prožívala svůj život, své každodenní povinnosti, své poslání, ale dovedla si uchovávat svůj vnitřní prostor, aby reflektovala Boží slovo a vůli, to, co se v Ní dělo, tajemství života svého Syna.
V naší době jsme pohlcováni mnoha činnostmi a závazky, starostmi a problémy; často jsme nakloněni vyplňovat každý prostor dne, aniž bychom se zastavili a ponechali si chvíli k zamyšlení a duchovní obživě, kontaktu s Bohem.
Maria nás učí, že v našich dnech je při všech našich činnostech nezbytné, nalézat chvíle k usebrání a ztišení, rozjímat o tom, čemu nás chce učit Pán, o tom, jak je přítomen a jak jedná ve světě a v našem životě, být schopni se na chvíli zastavit a rozjímat. Svatý Augustin přirovnává rozjímání o tajemstvích Boha k požívání pokrmu a užívá sloveso, které se vyskytuje v celé křesťanské tradici - „žvýkat“.
Tajemství Boha v nás tedy mají neustále zaznívat, aby nám byla důvěrná, vedla náš život a sytila nás jako je tomu u pokrmu, jenž je nezbytný pro náš život. A svatý Bonaventura říká o slovech Písma svatého, že „je zapotřebí neustále je žvýkat, aby se vroucí duševní snahou mohla uchytit“ (Coll. In Hex., ed. Quaracchi 1934, str. 218).
Rozjímat tedy znamená vytvářet v sobě situaci usebrání, vnitřního ticha, abychom reflektovali a osvojovali si tajemství naší víry i to, co v nás koná Bůh, tedy nejen věci, které přicházejí a odcházejí. Různými způsoby je možné „žvýkat“: například čtením krátkého úryvku Písma svatého, zejména evangelií, Skutků apoštolů nebo listů apoštolů, anebo pasáže nějakého duchovního autora, který je nám blízký, a přibližuje realitu Boha dnešku, popřípadě si nechat poradit od zpovědníka či duchovního vůdce, číst a reflektovat o přečteném, zastavit se nad tím, snažit se porozumět, co mi říká, co říká dnes, otevřít svoji duši tomu, co nám chce říci a naučit nás Pán. Také svatý růženec je modlitbou rozjímavou. Opakovanou recitací Zdrávasů jsme zváni k opětovnému promýšlení a reflexi pronášených tajemství. Můžeme se však také zastavit u nějaké intenzivní duchovní zkušenosti, u slov, která nám utkvěla z účasti na nedělní eucharistii.
Jak vidíte, existují mnohé způsoby rozjímání a kontaktování Boha, přibližování se Bohu a tím také ubírání se směrem k ráji.
Drazí přátelé, stálost, s níž Bohu věnujeme svůj čas, je základním prvkem duchovního růstu. Samotný Pán nám daruje chuť svých tajemství, svých slov, své přítomnosti, svého konání, abychom zjistili, jak je krásné, když s námi rozmlouvá Bůh. Hlouběji dá porozumět tomu, co ode mne chce. Účelem rozjímání je nakonec svěřovat se stále více do rukou Božích, s důvěrou a láskou, v jistotě, že jedině plněním Jeho vůle se stáváme šťastnými.
(RaVat, přeložil Milan Glaser)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.