Vyjadřovat Bohu svoji lásku

11. 5. 2011 10:19
Rubrika: Slovo života | Štítky: zdroj: focolare.cz

„Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.“ (Mt 22,37)

Typickým tématem, jemuž se v Ježíšově době věnovaly diskuse v rabínských školách, bylo téma největšího z mnoha přikázání v Písmu. Ježíš, považovaný za učitele Zákona, se této problematice nevyhýbá. Na otázku „Které přikázání je v Zákoně největší?“ odpovídá originálním způsobem - spojuje lásku k Bohu s láskou k bližnímu. Tyto dvě lásky nemohou jeho učedníci od sebe nikdy oddělit, tak jako u stromu není možné oddělit kořeny od koruny. Čím více milují Boha, tím více posilují svou lásku k bratřím a sestrám. Čím více milují bratry a sestry, tím více se prohlubuje jejich láska k Bohu.

Ježíš ví lépe než kdokoli jiný, kdo je skutečně Bůh, kterého máme milovat, a ví také, jak ho máme milovat. Je to jeho Otec a náš Otec, jeho Bůh a náš Bůh (srov. Jan 20,17). Je to Bůh, který miluje každého osobně. Miluje mne, miluje tebe - je to můj Bůh, tvůj Bůh („Milovat budeš Pána Boha svého“).

Můžeme ho milovat, poněvadž on nás miloval jako první. Láska, která je nám přikázaná, je tedy odpovědí na Lásku. Můžeme se na Boha obracet se stejnou důvěrou a nadějí, jakou měl Ježíš, když ho oslovoval Abba, Otče. Podobně jako Ježíš s ním můžeme často hovořit i my, můžeme mu svěřovat všechny své potřeby, úmysly a plány, vyjadřovat mu svoji výlučnou lásku. Také my netrpělivě čekáme na okamžik, kdy se v modlitbě ponoříme do hlubokého vztahu s ním. Modlitba je dialog, sdílení a intenzivní přátelský vztah. Během ní můžeme dát naší lásce volný průchod. Můžeme Boha adorovat nade vším stvořeným, oslavovat ho přítomného v celém vesmíru, chválit ho v hloubi srdce nebo živého ve svatostáncích a myslet na něj tam, kde právě jsme – doma, v práci, v úřadě, mezi lidmi…

 

„Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.“


Ježíš nás učí i dalšímu způsobu, jak milovat Boha. Milovat znamená pro Ježíše plnit Otcovu vůli, dát k dispozici svoji mysl, srdce, energii i celý život. On se cele odevzdal plánu, který s ním Otec měl. Evangelium nám ho představuje vždy zcela zaměřeného na Otce (srov. Jan 1,18), vždy v Otci, připraveného říkat pouze to, co slyšel od Otce, a dělat jedině to, co mu Otec řekl. I od nás žádá totéž. Milovat znamená konat vůli Milovaného bezmezně, celým svým bytím - „celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí“. Láska totiž není jen cit. „Proč mě oslovujete ´Pane, Pane´, když neděláte, co říkám?“ (Lk 6,46) ptá se Ježíš těch, kdo lásku projevují jen slovy.

 

„Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.“


Jak máme tedy žít toto Ježíšovo přikázání? Tak, že bezvýhradně setrváme v přátelském vztahu k Bohu jako jeho dcery a synové. Především ale budeme dělat to, co chce on. Náš postoj vůči Bohu bude jako Ježíšův – budeme stále zaměřeni na Otce, budeme mu naslouchat, abychom poslušně spolupracovali na jeho díle - jedině na něm a na ničem jiném.

V tom se od nás žádá nejvyšší radikálnost, protože Bohu nelze dát jen něco, ale je třeba mu dát všechno: celé srdce, celou duši, celou mysl. A to znamená dělat dobře a naplno tu činnost, kterou od nás žádá.

Abychom žili podle jeho vůle a sjednotili se s ní, je často zapotřebí ztratit vlastní vůli, obětovat všechno, co nám leží na srdci nebo co máme na mysli, netýká-li se to přítomné chvíle. Může se jednat o názor, cit, myšlenku, přání, vzpomínku, věc, člověka…

Tak budeme naplno ponořeni do toho, co se od nás žádá v přítomném okamžiku. Hovořit, telefonovat, naslouchat druhým, pomáhat, studovat, modlit se, jíst, spát, žít jeho vůli, aniž bychom z ní vybočili. Budeme vykonávat různé činnosti cele, ryze, dokonale, celým srdcem, duší a myslí. Jedinou pohnutkou každé naší činnosti bude láska, abychom mohli v každém okamžiku dne říci: „Ano, můj Bože, v této chvíli, v této činnosti jsem tě miloval celým srdcem, celým svým bytím.“ Jen takto budeme moci říct, že milujeme Boha, že opětujeme jeho lásku.

 

„Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.“


Abychom žili toto Slovo života, bude užitečné se čas od času zkoumat, abychom viděli, zda je Bůh opravdu v naší duši na prvním místě.

 

Co tedy máme během tohoto měsíce dělat? Znovu si zvolit Boha, aby byl jediným ideálem našeho života, aby pro nás byl vším. Znovu jej postavit na první místo a dokonale žít jeho vůli v přítomném okamžiku. Měli bychom být schopni mu upřímně říkat: „Můj Bůh a mé všechno“, „miluji tě“, „jsem celá tvá“, „jsi Bůh, jsi můj Bůh, náš Bůh nekonečné lásky!“

 

Chiara Lubichová

-----

1)  Slovo života na říjen 2002, otištěné v časopise Città Nuova č. 18/2002, s. 7 a v časopise Nové město č. 10/2002, s. 15.

 

Zobrazeno 880×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio