Maria Voce k blahořečení JPII.

Život zasvěcený Bohu a lidem

Blahořečení papeže Jana Pavla II. je skutečností, a nás spolu s celou církví zaplavuje obrovská radost a hluboká vděčnost. Radost a vděčnost za dar, který nám církev dává tím, že uznává svatost života tohoto velkého papeže, až do posledního okamžiku zcela zasvěceného Bohu a lidem.

Podivuhodné bohatství jeho působení nepřestává uchvacovat, stejně  jako svědectví jeho lásky vyvolávat uznání, které je slyšet nejen ze strany křesťanů, ale i věřících jiných náboženství či lidí bez vyznání.

On sám nám při příležitosti 25. výročí svého pontifikátu odkryl tajemství, z jakého pramene tato skutečnost vyvěrá. Je jím tajemství osobního vztahu, který ho jako následníka Petra váže k Ježíši:  “Před 25 lety jsem zvláštním způsobem zakusil Boží milosrdenství. Slyšel jsem ve své duši ozvěnu otázky položené tehdy Petrovi: ´Miluješ mě? Miluješ mě více než tito?´ Každý den se v mém srdci odehrává týž rozhovor mezi Ježíšem a Petrem. V duchu zachycuji laskavý pohled vzkříšeného Krista. On mě, i když si je vědom mé lidské křehkosti, povzbuzuje, abych odpověděl s důvěrou jako Petr: ´Pane, ty víš všechno, ty víš, že tě miluji.´” ¹ .

Dnes, díky této církevní události, vstupujeme do rozměru života Jana Pavla II., do onoho “dát více”, který denně hrdinsky prožíval.

Zvláštní lásku Jana Pavla II. jsme zakusili společně se všemi dalšími hnutími uznáním úlohy, kterou mají v církvi, a sice že jsou výrazem jejího mariánského rozměru. Už v roce 1987, když hovořil k římské kurii, zdůrazňoval důležitost tohoto rozměru: “Církev žije z tohoto autentického ´mariánského profilu´, z tohoto ´mariánského rozměru´ (…) Maria, Neposkvrněné Početí, předchází všemu, samozřejmě i samotnému Petrovi a apoštolům (…) Vazba mezi těmito dvěma profily církve, mariánským a petrovským, je tedy těsná, hluboká a vzájemně se doplňující, přestože mariánský profil zůstává v Božím plánu i v čase jako první, vyšší, přednostnější a bohatší na osobní i komunitární svědectví.”²

Jan Pavel II. na historickém setkání církevních hnutí a nových komunit o svatodušní vigílii roku 1998 na náměstí sv. Petra nejenže otevřel dokořán dveře novým skutečnostem, vnuknutým Duchem Svatým, ale rovněž uznal, že oba profily jsou “součástí podstaty církve a přispívají společně (…) k jejímu životu, obnově a k posvěcení Božího lidu”³.

Chiara Lubichová nebyla s tímto papežem jen v kontaktu v rámci významných veřejných příležitostí, ale měla s ním i osobní, hluboký vztah. Svědčí o tom soukromé audience, často udělované během pozvání na oběd, jeho přítomnost na mnoha veřejných akcích hnutí či osobními dopisy a telefonáty při různých zvláštních příležitostech, které pro ni znamenaly “milníky v dějinách našeho hnutí”.  Když v roce 2005 umírala, přivedlo ji to k tomu, že mohla říct: “Jeho svatost. I já o ní mohu podat osobní svědectví”⁴. “Tolik se stával ´ničím´, že jsme někdy při odchodu z audience cítili intenzivní přímou jednotu s Bohem. Papež tě vedl k Bohu jako skutečný prostředník, který ustoupí do pozadí, když dosáhneš cíle”⁵. “Tolik lásky nás nechává v úžasu a obdivu a zároveň ve vděčnosti Bohu, že jsme mu mohli být nablízku a podat mu ruku jako synové a ´sestra´, jak mne v jednom svém posledním dopise oslovil”⁶.

“Historie Hnutí fokoláre”, psala při té příležitosti Chiara, “je v těchto uplynulých 27 letech důkazem toho, co znamená ´dát více´ lásky podle srdce Jana Pavla II. Toto jeho ´dát více´ lásky nazýval naší věcí, a proto má papež své místo v hloubi srdce každého člena hnutí. Díky tomu se nedá prostými lidskými slovy vyjádřit, co pro nás znamenal.”⁷

Není možné nevzpomenout i na návštěvu svatého Otce 19. srpna 1984 v Centru Mariapoli v Rocca di Papa. Při té příležitosti totiž výslovně uznal, že Chiařina duchovní zkušenost je darem Ducha Svatého a prohlásil: “V historii církve bylo mnoho lidí, kteří prožívali radikálně lásku. (…) Vy také - Chiara, fokolaríni - máte svůj způsob, jak ji radikálně prožívat. (…) Láska otevírá cestu. Přál bych si, aby tato cesta byla pro církev díky vám stále otevřenější!”⁸

A jak nevzpomenout na některé jeho výroky ohledně nás? Dne 3. května 1981 při svém vystoupení na Familyfestu v Římě řekl: “Vaše spiritualita je otevřená, pozitivní, optimistická, klidná a chytlavá... Získali jste i papeže... Řekl jsem, že vám přeji, abyste byli církví. Nyní říkám, že si přeji, aby církev byla vámi.”⁹ A 20. března v roce 1983 během Dne Nového lidstva: “Často, když jsem smutný, mi přijdou na mysl... fokolaríni. A v tom nacházím útěchu, velikou útěchu!”¹⁰

Na svých četných cestách - v každém koutu světa, kam doputoval - se naučil rozpoznat náš “fokolarínský lid”, jak mu říkal, a čerpat z něj, což také jednou řekl Chiaře, útěchu a podporu.

Během jeho dlouhého pontifikátu jsme si z jeho strany mnohokrát povšimli zvláštní náklonnosti, hloubky otcovského pohledu a téměř jakéhosi zalíbení. S vděčností si připomínáme nejen srdečnou náklonnost, kterou projevoval Chiaře a mnohým z nás při mnoha příležitostech, ale i jeho rozhodující úlohu v rámci oficiálního uznání zvláštního charismatu, které Bůh dal církvi a lidstvu prostřednictvím Chiary.

Jedním z aspektů zvláštního duchovního souznění Chiary a Jana Pavla II. bylo chápání a prožívání církve jako společenství, jako výrazu Boží lásky ke všem lidem. Z něj plyne i výzva vyjádřená v apoštolském listu Novo millennio ineunte, určenému církvi třetího tisíciletí - žít spiritualitu společenství, a vrátit tak vzkříšeného Krista do středu světa.¹¹

A tak v tuto chvíli, kdy s obrovskou radostí slavíme blahořečení Jana Pavla II., znovu slyšíme od něj a od Chiary jednohlasou naléhavou výzvu, abychom plně prožívali spiritualitu, kterou nám Bůh daroval.

Maria Voce

----------------------------------------

1) Jan Pavel II. - Promluva k 25. výročí pontifikátu – 16.10.2003

2) Ke kardinálům a prelátům římské kurie – 22.12.1987

3) Jan Pavel II. - Církevním hnutím a novým komunitám – 30.5.1998

4) Chiara Lubich – Un di più d’amore – Città Nuova 2005/7 pag 10 segg

5) Mariapoli n. 4-5/2005

6) Chiara Lubich – Un di più d’amore – cit.

7) Chiara Lubich – Un di più d’amore – cit.

8) Promluva Jana Pavla II. ke  členům Hnutí fokoláre – 19.8.1984

9) Promluva Jana Pavla II. k manželům na kongresu "Sulla famiglia e l'amore" - 3.5.1981 (úryvek necitovaný ve vydané promluvě)

10) Promluva Jana Pavla II. k účastníkům mezinárodního kongresu Hnutí Nové lidstvo – 20.3.1983 (úryvek necitovaný ve vydané promluvě)

11) Srv. Novo millennio ineunte n.43