Homilie Benedikta XVI. při beatifikaci Jana Pavla II., nám. sv. Petra

1. 5. 2011 20:51
Rubrika: homilie | Štítky: zdroj: RaVat

Blahoslavený jsi Jane Pavle II., protože jsi uvěřil

1.5.2011


Drazí bratři a sestry,
Uplynulo již šest let od chvíle, kdy se na tomto náměstí konal pohřeb Jana Pavla II. Bolest z jeho ztráty byla hluboká, ale ještě větší byl pocit nezměrné milosti, která prostoupila Řím a celý svět; milost, jež byla jakýmsi plodem celého života mého milovaného předchůdce, zejména však jeho svědectví v utrpení. Již tehdy jsme pocítili, jak se rozšířila vůně jeho svatosti, a Boží lid projevil svoji úctu k němu mnoha způsoby. Proto jsem chtěl, aby při náležitém respektu k církevním normám, mohl jeho beatifikační proces probíhat diskrétně a hbitě. A hle, očekávaný den nadešel; nadešel rychle, protože tak se to zalíbilo Pánu: Jan Pavel II. je blahoslavený!

Rád bych srdečně pozdravil vás všechny, kteří jste k této šťastné příležitosti přišli v tak hojném počtu do Říma ze všech částí světa: pány kardinály, spolubratry v biskupské a kněžské službě, oficiální delegace, velvyslance a státní představitele, zasvěcené osoby a věřící laiky a zdravím rovněž všechny ty, kteří jsou s námi spojeni prostřednictvím rádia a televize.

Tato neděle je druhá neděle Velikonoční a blahoslavený Jan Pavel II. ji připsal titul Božího Milosrdenství. Toto datum dnešní slavnosti bylo zvoleno proto, že můj předchůdce úradkem prozřetelnosti odevzdal ducha Bohu právě o vigilii této neděle. Dnešek je kromě toho prvním dnem měsíce května, mariánského měsíce, a připadá na něj také památka sv. Josefa dělníka. Tyto prvky obohacují naši modlitbu, pomáhají nám, kteří jsme dosud poutníky v čase a prostoru, avšak v nebi mezi anděly a svatými probíhá slavnost zcela jiná! A přece je jen jeden Bůh a jeden je Kristus, Pán, který jako most spojuje zemi a nebe, a my se nyní cítíme bližními více než kdy jindy, jako bychom se účastnili nebeské liturgie.

„Blahoslavení, kdo neviděli a přesto uvěřili!“ (Jan 20,29). V dnešním evangeliu pronáší Ježíš toto blahoslavenství: blahoslavenství víry. A dotýká se nás zvláštním způsobem, protože jsme shromážděni právě na beatifikaci, ba ještě více proto, že dnes byl za blahoslaveného prohlášen papež, Petrův nástupce, povolaný utvrzovat bratry ve víře. Jan Pavel II. je blahoslavený pro svou mocnou a velkodušnou, apoštolskou víru. A vybaví se nám ihned další blahoslavenství: „Blahoslavený jsi, Šimone, synu Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj nebeský Otec“ (Mt 16,17). Co zjevil nebeský Otec Šimonovi? Že Ježíš je Kristus, Syn Boha živého. Kvůli této víře se Šimon stal „Petrem“, skálou, na níž Ježíš může budovat svou církev. Věčná blaženost Jana Pavla II., kterou může dnes církev s radostí stvrdit, spočívá cele v těchto Kristových slovech: „Blahoslavený jsi, Šimone“ a „Blahoslavení ti, kteří neviděli a přesto uvěřili!“ Toto blahoslavenství víry se dostalo darem i Janu Pavlu II. od Boha Otce, aby budoval Kristovu církev. Naše mysl však zalétá k dalšímu blahoslavenství, které v evangeliu předchází všem ostatním. Je to blahoslavenství Panny Marie, Matky Vykupitele. Jí, která ve svém lůně právě počala Ježíše, svatá Alžběta říká: „Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána“ (Lk 1,45). Blahoslavenství víry má svůj vzor v Marii všichni se těšíme z toho, že beatifikace Jana Pavla II. připadla na první den mariánského měsíce pod mateřský pohled Té, která svojí vírou podporovala apoštoly a nepřetržitě podporuje víru jejich nástupců, zejména těch, kteří jsou povoláni usednout na Petrův stolec. Maria se nevyskytuje v podáních Kristova zmrtvýchvstání, ale její přítomnost je skryta všude: ona je Matkou, které Ježíš svěřil každého z učedníků a celé společenství. Účinná a mateřská přítomnost Marie je registrována obzvláště svatým Janem a svatým Lukášem v kontextech, které předcházejí dnešnímu evangeliu a prvnímu čtení. Ve vyprávění o Ježíšově smrti, kde se Maria objevuje pod křížem (srov. Jan 19,25), a na začátku Skutků apoštolů, které ji líčí, jak je přítomna uprostřed apoštolů shromážděných na modlitbě ve večeřadle (srov. Sk 1,14).

Také druhé dnešní čtení hovoří o víře a je to sám svatý Petr, který pln duchovního nadšení píše nově pokřtěným a poukazuje na důvody jejich naděje a radosti. Rád bych tu poznamenal, že v tomto úryvku na začátku svého prvního listu, Petr nevyjadřuje povzbuzení, nýbrž konstatování. Píše totiž „budete potom jásat“ a dodává: „Toho milujete, ačkoli jste ho neviděli; v něho věříte, třebaže ho ještě nevidíte. Zato budete jásat v nevýslovné a zářivé radosti; až dosáhnete cíle své víry, totiž spásy duše“ (1 Petr 1,6.8-9). Všechno je řečeno v oznamovacím způsobu, protože je tu nová realita, vzniklá Kristovým zmrtvýchvstáním, realita přístupná vírou. „Hospodinovým řízením se tak stalo, - říká Žalm (118,23) - je to podivuhodné v našich očích“, očích víry.

Drazí bratři a sestry, dnes před našimi zraky v plném duchovním světle zmrtvýchvstalého Krista zazářila postava milovaného a ctěného Jana Pavla II. Jeho jméno je dnes započteno do zástupu svatých a blahoslavených, které během 27 let svého pontifikátu kanonizoval a beatifikoval a mocně tak podtrhnul všeobecné povolání k vysokému měřítku křesťanského života, ke svatosti, jak prohlašuje koncilní konstituce o církvi Lumen gentium. Všichni členové Božího lidu – biskupové, kněží, jáhni, věřící laici, řeholníci a řeholnice – jsme na cestě k nebeské vlasti, kam nás předešla Panna Maria, přidružená jedinečným a dokonalým způsobem k tajemství Krista a církve. Karol Wojtyła se nejprve jako pomocný biskup a potom jako arcibiskup Krakova účastnil Druhého vatikánského koncilu a dobře si uvědomoval, že byla-li věnována Marii poslední kapitola dokumentu o církvi, znamená to, že Matka Vykupitele byla dána za vzor a obraz svatosti každému křesťanovi a celé církvi. Tuto teologickou vizi objevil Jan Pavel II. jako mladý a potom ji po celý život uchovával a prohluboval. Tato vize je shrnuta v biblickém obraze Krista na kříži, pod nímž stojí Jeho matka. Tento obraz se nachází v Janově evangeliu (19,25-27) a ocitl se pak na biskupském a potom i papežském erbu Karola Wojtyły: zlatý kříž, písmeno „M“ vpravo dole a motto Totus tuus, které koresponduje se známým výrazem svatého Ludvíka Maria Grignion de Montfort, ve kterém Karola Wojtyła nalezl základní princip svého života: „Totus tuus ego sum et omnia mea tua sunt. Accipio Te in mea omnia. Praebe mihi cor tuum, Maria – Jsem celý tvůj a všechno mé je tvé. Jsi veškeré moje dobro. Dej mi své srdce, Maria“ (Pojednání o pravé zbožnosti k Panně Marii, č.266 ). Ve své závěti nový blahoslavený napsal: „Když 16. října 1978 konkláve kardinálů zvolilo Jana Pavla II., polský primas, kardinál Štěpán Wyszynski mi řekl: »Úkolem nového papeže bude uvést církev do třetího tisíciletí«“. A dodal: „Chci ještě jednou vyjádřit vděčnost Duchu svatému za velký dar Druhého vatikánského koncilu, jehož dlužníkem se cítím spolu s celou církví, a především s celým episkopátem. Jsem přesvědčen, že ještě dlouho bude dáno novým generacím čerpat z bohatství, které nám dal tento koncil 20. století. Jako biskup, který se podílel na koncilním dění od prvního do posledního dne; chci svěřit toto velké bohatství všem, kteří jsou a budou v budoucnosti povoláni, aby jej uskutečňovali. Sám za sebe děkuji Věčnému Pastýři, že mi dovolil sloužit této velké věci během všech let mého pontifikátu.“ Co je však ona „velká věc“? Totéž co Jan Pavel II. prohlásil na své první pontifikální mši na náměstí sv. Petra památnými slovy: „Nemějte strach! Otevřete, ba rozevřete brány Kristu!“ To co tehdy nově zvolený papež žádal ode všech, učinil sám jako první: otevřel Kristu společnost, kulturu, politická a ekonomická zřízení, a gigantickou silou, kterou dostával od Boha tak obrátil tendenci, která se mohla jevit jako nezvratná.

Tento znamenitý syn polského národa svým svědectvím víry, lásky a apoštolské odvahy, plným lidské vnímavosti, pomohl křesťanům na celém světě, aby se nebáli být křesťany, patřit do církve a hlásat evangelium. Jedním slovem: pomáhal nám nelekat se pravdy, poněvadž pravda je zárukou svobody.

A ještě syntetičtěji: dal nám opět sílu věřit v Krista, protože Kristus je Redemptor hominis, Vykupitel člověka, což bylo téma jeho první encykliky a vůdčí linie všech ostatních.

Karol Wojtyła nastoupil na Petrův stolec a přinesl si s sebou hluboké promyšlení konfrontace marxismu a křesťanství, koncentrované na člověka. Jeho poselství bylo následující: člověk je cestou církve a Kristus je cestou člověka. S tímto poselstvím, které je velkým odkazem Druhého vatikánského koncilu a jeho „kormidelníka“ Božího služebníka Pavla VI., vedl Jan Pavel II. lid Boží, aby překročil práh třetího tisíciletí, který mohl právě zásluhou Kristu nazvat „prahem naděje“. Dlouhou přípravou Velkého Jubilea dal křesťanství novou orientaci do budoucna, do budoucnosti Boha, který dějiny transcenduje, ale také do nich zasahuje. Tento náboj naděje, který do jisté míry převzal marxismus a ideologie pokroku, právem vyžadoval od křesťanství, kterému tak vrátil autentickou fyziognomii naděje, kterou je v dějinách třeba žít v duchu „adventu“ jak v osobní, tak komunitní existenci zaměřené na Krista, jenž je plností člověka a dovršením jeho tužeb po spravedlnosti a pokoji.

Chtěl bych nakonec také ještě poděkovat Bohu, že mi daroval osobní zkušenost dlouholeté spolupráce s blahoslaveným Janem Pavlem II. Měl jsem možnost jej poznat a vážit si jej ještě před tím, ale roku 1982, když mne povolal do Říma jako prefekta Kongregace pro nauku víry, mohl jsem mu dvacet tři let stát nablízku a stále více jeho osobu ctít. Moje služba byla podporována jeho duchovní hloubkou a bohatstvím jeho intuicí. Příklad jeho modlitby mne vždycky silně oslovoval a povzbuzoval. Hroužil se do setkání s Bohem i uprostřed mnoha naléhavých povinností svého úřadu. A potom jeho svědectví v utrpení. Pán jej postupně svléknul ze všeho, ale on zůstal stále „skálou“, jak to chtěl Kristus. Jeho hluboká pokora, zakořeněná ve vnitřním sjednocení s Kristem, mu umožnila pokračovat ve vedení církve a vydávat světu ještě výmluvnější svědectví právě v době, kdy jej opouštěly fyzické síly. Tak uskutečnil mimořádným způsobem povolání kněze a biskupa a byl zcela zajedno s Ježíšem, kterého denně přijímal a rozdával v církvi.

Blahoslavený jsi, papeži Jane Pavle II., protože jsi uvěřil! Prosíme Tě, podporuj nadále víru Božího lidu. Tolikrát jsi nám žehnal na tomto náměstí. Dnes tě prosíme, Svatý otče, žehnej nám.
Amen.

Přeložil Milan Glaser

Zobrazeno 972×

Komentáře

alimduL

Ano, Jane Pavle, žehnej nám putujícím...

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio