Zelený čtvrtek v katedrále sv. Víta

2. 4. 2010 9:48
Rubrika: homilie | Štítky: zdroj: www.kardinal.cz

Promluva kardinála Vlka na Zelený čtvrtek, při slavení mše nazývané Missa chrismatis (mše svatá s obnovou kněžských slibů a žehnáním liturgických olejů).

Drazí spolubratři kněží, řeholníci, jáhni, bratři a sestry!

Tento náš svátek je každoročně úžasně bohatý, hluboký, inspirující. Myslím, že to vnímáme nejen my kněží, ale říkají to i mnozí věřící.

Je to tedy i svátek vás, věřících, protože pro vás jsme byli vybráni a k vám posláni. Proto se každým rokem rozšiřuje počet účastníků této naší slavnosti z vašich řad.

Letošní kontext roku kněží dává naší slavnosti mimořádnou hloubku a šířku. Zapojuje nás do velké rodiny kněží celé univerzální církve. Společně žijeme  výzvu papeže Benedikta XVI: „Věrnost Kristova, věrnost kněze“. Současně si připomínáme slova papeže Jana Pavla II., která vyslovil na prahu nového tisíciletí ve svém apoštolském listu Novo millennio ineunte: „Zaměřit pohled na Krista“, „Znovu začít u Krista“. I když jsou ta slova adresována každému křesťanovi, platí mimořádně právě pro nás, kněze, máme-li naplnit výzvu: „Věrnost Kristova, věrnost kněze“. Vstupujeme do našeho večeřadla a přicházíme ke kořenům svého povolání. Tady nalézáme svou identitu i silnou výzvu: vrať se ke své první lásce! Dnešní slavnost je pro nás kněze mimořádným okamžikem kněžského roku! Celá náplň této slavnosti nás vtahuje dovnitř… Noříme se do silné reality, jejíž jsme součástí, do společenství s naším Veleknězem Ježíšem Kristem, který si nás vyvolil a povolal nás. Dnešní obnova kněžských závazků, ale i celé svátky jasně ukazují velikost našeho povolání, jakému Veleknězi jsme byli povoláni sloužit, jak velkému Božímu plánu se světovým rozměrem…V příštích dnech si všimneme vznešenosti našeho Velekněze Ježíše Krista. Jsme jedno tělo, jedna duchovní rodina, jedno presbyterium ve velké rodině pokřtěných. Jsme posvěceni a patříme k sobě. Nejen jako podřízení – nadřízení,  ale dostalo se nám stejného vyvolení. Mnohé z vás jsem do této rodiny včlenil osobně při kněžském svěcení. Dnes chceme obnovit tuto sounáležitost obnovou slibů a z mé strány jejich přijetím. Ale není to paradox? Já se vlastně loučím, odcházím, a vy mi obnovujete sliby a vzájemnou sounáležitost. Vím, že chápete, že na mém místě obnovujete sliby mému nástupci, vašemu novému arcibiskupovi. Tato okolnost ukazuje, že  jde o duchovní sounáležitost, pro kterou není rozhodující pouze vnější, právní stránka věci. Znamená to vlastně také, že zůstáváme spojeni ne pouze nějakými sympatiemi, ale silným, trvalým duchovním poutem v Ježíši Kristu, který nás všechny vyvolil, abychom byli s ním.

Svěcením a vzkládáním rukou předává biskup svěřený dar jediného Kristova kněžství a stojí  tak v roli otce…. „Už vás nenazývám služebníky, ale nazval jsem vás přáteli, protože jsem vám oznámil všechno, co jsem slyšel od svého Otce…“ (Jan 15,15). Svěřil nám všechno. Ve večeřadle svěřil do našich rukou moc nad svým vlastním eucharistickým tělem. Svěřil nám své svátosti, ve kterých působí on sám. Když sestupoval z večeřadla do údolí Cedron a do Getsemanské zahrady, ujišťoval Otce ve své nádherné velekněžské modlitbě, jak ji známe ze 17. kapitoly sv. Jana: Dal jsem jim poznat tvé jméno, dal jsem jim tvé slovo, dal jsem jim tvou slávu (myslel na Ducha svatého)…“Aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich a abych byl i já v nich…“ (srov. Jan 17). On v nás… On dále vykonává své svátosti a my - v síle svěcení a přičlenění k němu – jsme viditelným znamením jeho účinné a mocné přítomnosti v církvi. Tuto jeho přítomnost nesmíme zastiňovat, nýbrž zviditelňovat. Štěstí našeho kněžského života je být s ním! Svatý otec říká v jedné své promluvě: kněz je člověkem modlitby a koná modlitbu jako setkávání s Ježíšem. On v nás, on s námi a my s ním. Není to naše zásluha. Často zakoušíme svou slabost a svou hříšnost. I v tomto případě platí: vydal se do rukou hříšných…

Apoštolé nechápali všechny tyto souvislosti, protože Duch svatý ještě nebyl dán.  My však společně vnímáme, že realita, do které jsme byli vtaženi i my, naprosto přesahuje naši schopnost pochopit. Můžeme jen volat: naplň naše srdce vděčností a láskou! Můžeme tušit, že celá věčnost bude příležitostí pro stálé děkování, protože budeme mít poznání věcí, tak jak jsou…Vyvolením apoštolů – obyčejných Židů, rybářů od jezera, kteří nic nestudovali, nikde necestovali, neměli žádné velké kontakty – jejich vyvolením pro své velké poslání potvrdil Ježíš svůj způsob, jakým vybírá své služebníky. Jednou to zdůraznil i slovy: „Bůh vyvolil slabé, aby zahanbil silné…“ A to platí také pro nás: i kdyby byl kdo z nás sebevzdělanější, sečtělejší, zcestovalejší, dostáváme všichni toto vyvolení jako dar zadarmo daný, ne pro naše zásluhy a osobní vlastnosti.…

Nechci tu dále rozšiřovat své úvahy, protože v průběhu tohoto kněžského roku jste měli, věřím, texty o kněžství stále v rukou. Na webových stránkách arcibiskupství jsou uveřejňovány kněžské meditace na každý den v roce z knížečky „Jako Otec miloval mne…“  máme k dispozici vatikánské dokumenty k roku kněze, vykreslený obraz Jana Marie Vianneye, svatého faráře Arského,  různé meditace o kněžství od velkých biskupů a teologů,  byly vydány myšlenky Svatého otce Benedikta XVI. o kněžství. Na konci slavnosti jsou pro vás  připraveny dva dárky: „Kněžská spiritualita“ od Hanse Urs von Baltasara a knížku „Radost být knězem“ kardinála Schönborna, kterou vydala Česká biskupská konference. To budou průvodci na další cestě kněžským rokem i nadále. Uvedl jsem zde několik myšlenek o kněžství, abychom se disponovali pro chvíli obnovy našich kněžských závazků.

Nemůžeme však dnes přehlédnout jinou okolnost v kněžském roce, bolestnou skutečnost v univerzální církvi, a to je sexuální zneužívání dětí kněžími v různých státech světa, od Ameriky přes Irsko, Holandsko, Německo, Rakousko a tak dále. Touto připomínkou nechci kazit slavnostní atmosféru dnešní chvíle, není tu prostor ji obsáhleji rozebírat (udělal jsem to na svých internetových stránkách). Vím, že není pravda vše, co se píše v novinách.Vím, také, že jde o snahu poškodit církev. Ale nesmíme to odbýt jen mávnutím ruky a zamést pod koberec, nýbrž v pokoře se poučit a kát ze svých chyb a hříchů a spolu se Svatým otcem nést bolest a tíhu poškození obrazu církve… Já jsem si  tuto bolestnou připomínku neodpustil proto, že stín padá i na naprostou většinu vzorných kněží, kteří věrně žijí své kněžství a vykonávají svou službu. Myslím nyní i na vás, kněze naší diecéze. Ano, jsme slabí a hříšní, ale od těchto věcí Boží milost uchránila naši diecézi také vaší zásluhou. Chci vám proto při této příležitosti, v tomto vašem dni, ještě jako váš biskup, upřímně poděkovat za váš život, za vaše oběti, za vaši práci pro Boží království v naší diecézi. Nemám na mysli pouze uplynulý rok, ale mám nyní před očima oněch skoro dvacet let, kdy jsme spolu pracovali na vinici Páně pražské arcidiecéze…Za to budu dnes při této mši svaté děkovat všemohoucímu Bohu a našemu Veleknězi Ježíši Kristu.

Chci vás ujistit, že vás všechny ponesu v srdci a budu se za vás modlit. Končím tak s výzvou, mezi kněžími běžnou: Oremus pro invicem et portamus crucem.

kardinál Miloslav Vlk

Zobrazeno 909×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio