doba zápasu

Kristus nás osvobodil osobním bojem s Pokušitelem

Benedikt XVI. před modlitbou Anděl Páně

Drazí bratři a sestry,

Minulou středu jsme popelcovým obřadem pokání začali půst, čas duchovní obnovy, kterým se připravujeme na každoroční oslavu Velikonoc. Co ale znamená vstoupit na tuto postní cestu? Ukazuje nám to evangelium této první postní neděle s vyprávěním o pokušení Ježíše na poušti. Evangelista svatý Lukáš vypráví, že Ježíš, poté co přijal křest od Jana, byl „plný ducha svatého. Duch ho vodil pouští čtyřicet dní a ďábel ho pokoušel.“ (Lk 4,1-2) Je tu zřetelně zdůrazněna skutečnost, že toto pokušení nebylo nějakou nehodou na cestě, ale důsledkem Ježíšovy volby následovat poslání svěřené mu Otcem - prožít až na dno své bytí milovaným Synem, který Otci plně důvěřuje. Kristus přišel na svět, aby nás osvobodil od hříchu a mámivého pokušení plánovat náš život a nepočítat přitom s Bohem. Neučinil tak hlučnými prohlášeními, ale osobním bojem s Pokušitelem, až na Kříž. Tento příklad platí pro všechny: svět se stane lepším, začleme-li u sebe. Změníme s Boží pomocí to, co je v našem životě v nepořádku.

Ďábel vystaví Ježíše trojímu pokušení: první má kořen v hladu, tedy v materiální potřebě: „Jsi-li Syn Boží, řekni tomuto kameni, ať se z něho stane chléb!“ Ale Ježíš odpoví: „Nejen z chleba žije člověk.“ (Lk 4,3-4) Pak ďábel ukáže Ježíšovi všechna království světa a říká: všechno bude tvoje, když se mi budeš klanět. Je to pokušení moci, které Ježíš odhalí a odmítne: „Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jen jemu sloužit.“ (Lk 4,5-8) Nakonec Pokušitel nabídne Ježíšovi, aby vykonal velkolepý zázrak: aby se vrhl dolů z vrcholku chrámu a nechal se zachránit anděly, a tak by v něj všichni uvěřili. Ale Ježíš odpoví: Nebudeš pokoušet Boha. (srov. Dt 6,16) Odvolávaje se vždy na Písmo svaté předkládá lidským měřítkům jediné opravdové měřítko: poslušnost Boží vůli. Také toto učení je pro nás podstatné: neseme-li v mysli a srdci Boží Slovo, pokud ono vstoupí do našeho života, můžeme odrazit každý trik Pokušitele. Mimoto z celého vyprávění jasně vyvěrá obraz Krista jako nového Adama, Syna Božího, pokorného a poslušného Otci. Narozdíl od Adama a Evy, kteří v zahradě Eden podlehli svodům duch zla.

Půst je dlouhé „usebrání“, během kterého zpytujeme svědomí a nasloucháme Božímu hlasu, abychom zvítězili nad pokušením Zlého. Čas duchovního „zápasu“, abychom žili spolu s Ježíšem, ne s pýchou a domýšlivostí, ale s užitím zbraní víry, to je modlitby, nasluchání Božímu Slovu a pokání. Takovým způsobem můžeme k Velikonocům dojít a slavit je v pravdě, připraveni obnovit náš křestní slib. Kéž nám Panna Maria pomůže, abychom vedeni Duchem svatým žili radostně a plodně toto období milosti. Kéž se přimlouvá také za mě a mé spolupracovníky z Římské kurie, s nimiž dnes večer začínáme duchovní cvičení.

Přeložila Markéta Šindelářová.