papež k platnosti církevního manželství

Každý má ve svém okolí někoho rozvedeného, takže se rozvod stal běžnou záležitostí, což je smutné. Mnohem smutnější je skutečnost, že se tragédie rozvodu týká i církevně oddaných manželství. Často pak lidé hledají způsob, jak manželství zneplatnit, aby mohli legalizovat nové.  To je věcí církevního soudu. Papež Benedikt XVI. se touto problematikou zabývá a uvádí následující slova v článku Radia Vaticana.

Benedikt XVI.:

„Prohlásit manželství za neplatné bez respektování objektivity svátosti, ale jen kvůli subjektivnímu uspokojení žadatelů, kteří se nacházejí v neregulérní situaci, znamená manipulaci pravdy a spravedlnosti a je projevem špatného pochopení lásky,“ zdůraznil dnes Benedikt XVI. při audienci členů tribunálu Římské roty, které přijal při příležitosti zahájení soudního roku. V závěru své promluvy v Klementinském sále připomněl, že právo zvýhodňuje manželství:

„Proto v případě pochyb musí být manželství považováno za platné, dokud se neprokáže opak. Jinak hrozí velké riziko, že soudní výrok o jeho neplatnosti zůstane bez objektivního opěrného bodu tím, že se každý manželský problém přemění na příznak chybějícího manželského spojení a tak bude popřeno jeho podstatné jádro spravedlnosti – nerozlučitelné pouto.“

Vztah mezi spravedlností, láskou a pravdou podrobil Benedikt XVI. vlastní reflexi, cituje při tom také svou encykliku Caritas in veritate. „Je třeba vzít na vědomí rozšířenou a zakořeněnou tendenci, která, i když ne vždy výslovně – spravedlnost a lásku staví proti sobě, jakoby jedna druhou vylučovala,“ varoval Svatý otec:

„V tomto smyslu, pokud se zaměříme zvlášť na život církve, se někteří domnívají, že pastorační láska může ospravedlnit každý krok k prohlášení neplatnosti manželského pouta, aby se vyšlo vstříc lidem, kteří se nacházejí ve složité manželské situaci. Pravda by tak byla viděna jako nástroj, který lze přizpůsobovat pokaždé potřebám, které se představí.“

U základů tohoto mylného pojetí stojí, také uvnitř samotné církve, podceňování kanonického práva jako „by bylo pouhým technickým nástrojem jakýchkoliv subjektivních zájmů, i když nejdou založeny na pravdě.“ Naopak, pouze pokud jsou spravedlnost a pravda o křesťanském manželství správně slyšeny, je možné pochopit, jaké má v soudním procesu místo láska. Jednání toho, kdo vykonává spravedlnost, zdůraznil Svatý otec, nemůže nechávat lásku stranou. Jako příklad jednání v lásce připomíná Benedikt XVI., instrukci Dignitas Connubii, která uvádí, že kauzy žádostí o anulaci manželství nemají zůstávat u tribunálu prvního stupně déle než rok a ne více než šest měsíců u druhého stupně. Na závěr své promluvy zdůraznil, že „jak spravednost, tak láska, předpokládají lásku k pravdě“:

„Bez pravdy láska sklouzne k sentimentalismu. Stane se prázdnou skořápkou, kterou lze naplňovat libovolně. V kultuře bez pravdy je láska ve fatálním ohrožení. Stává se kořistí citů a náhodných názorů jednotlivců, zneužitým a deformovaným slovem a v opačném významu.“