Ekumenické setkání s papežem

27. 9. 2009 21:53

Benedikt XVI. na ekumenickém setkání, Praha 27. 9. 2009


Evangelium není ideologie

Vážení páni kardinálové,
Vaše Excelence,
bratři a sestry v Kristu,

jsem vděčný všemohoucímu Bohu, že mi dal příležitost setkat se s vámi, kteří zde zastupujete různé křesťanské komunity této země. Děkuji doktoru Pavlu Černému, předsedovi Ekumenické rady církví v České republice, za milá slova, kterými mě vaším jménem přivítal.

Moji milí přátelé, Evropa stále prodělává mnoho změn. Těžko uvěřit, že uplynula jen dvě desetiletí od doby, kdy pád bývalých režimů zahájil sice nelehký, ale tvořivý přechod k politickým strukturám umožňujícím vetší účast všech. Během tohoto období se křesťané spojili s ostatními lidmi dobré vůle k obnově spravedlivého politického řádu. Také dnes pokračují v hledání nových cest k vzájemnému pochopení, pokojné spolupráci a rozvoji společného dobra.

Nicméně, objevují se nové formy pokusů omezit vliv křesťanství na veřejný život – občas pod záminkou, že křesťanské učení je škodlivé pro blahobyt společnosti. Tento jev nás vybízí ke krátkému zamyšlení. Jak jsem naznačil ve své encyklice o křesťanské naději, umělé oddělování evangelia od intelektuálního a veřejného života by mělo být pobídkou ke vzájemné “sebekritice novověku” a “sebekritice novověkého křesťanství,” zvlášť co se týče naděje, kterou každý z nich nabízí lidstvu (srov. Spe salvi, 22). Můžeme se ptát sami sebe: co může evangelium říci České republice, a samozřejmě také celé Evropě, v dnešní době, jež se vyznačuje tolika pohledy na svět?

Křesťanství má mnoho co nabídnout v praktické i etické oblasti, protože evangelium nikdy nepřestává inspirovat muže a ženy, aby se zapojili do služby bratřím a sestrám. Málokdo by o tom pochyboval. Avšak ti, kdo mají pohled upřený na Ježíše z Nazareta a hledí na Něj očima víry, vědí, že Bůh nabízí hlubší skutečnost, která je přesto neoddělitelná od “ekonomie” lásky činné v tomto světě (srov. Caritas in veritate, 2): nabízí spásu.

Ten pojem má sice mnoho vedlejších významů, vyjadřuje však něco základního a univerzálního o lidské touze po štěstí a dokonalosti. Naznačuje vroucí tužbu po smíření a společenství, jež samovolně vyvěrá z hlouby lidského ducha. Je to ústřední pravda evangelia a cíl, k němuž míří veškerá evangelizační a pastorační péče. Je to kritérium, k němuž křesťané neustále soustřeďují svůj zájem, když se snaží uzdravit rány minulých rozdělení. Za tímto účelem – jak zmínil Dr. Černý – Svatý stolec s potěšením v roce 1999 hostil mezinárodní sympozium o Janu Husovi, aby usnadnil debatu o složitých a neklidných náboženských dějinách v této zemi a obecněji v Evropě (srov. Papež Jan Pavel II, Promluva k mezinárodnímu sympoziu o Janu Husovi, 1999). Modlím se, aby podobné ekumenické iniciativy přinesly plody nejen ve snaze o jednotu křesťanů, ale i k prospěchu celé evropské společnosti.

Čerpáme důvěru z vědomí, že poselství církve o spáse v Ježíši Kristu je vždy starobylé a vždy nové, prosycené moudrostí minulosti a překypující nadějí pro budoucnost. Když Evropa naslouchá dějinám křesťanství, naslouchá svým vlastním dějinám. Její představy spravedlnosti, svobody a sociální zodpovědnosti, stejně jako její kulturní a právní instituce ustanovené, aby uchovávaly tyto pojmy a předávaly je budoucím generacím, jsou formovány křesťanským dědictvím. Vskutku, její paměť minulosti živí její úsilí o budoucnost.

To je důvod, proč křesťané čerpají z příkladů takových postav jako jsou svatý Vojtěch a svatá Anežka Česká. Jejich odhodlání šířit evangelium bylo podloženo přesvědčením, že křesťané by se neměli krčit ze strachu před světem, ale spíše se odvážně podělit o poklady pravdy, které jim byly svěřeny. Podobně i dnes musí mít křesťané odvahu otevřít se přítomné realitě, ocenit vše, co je ve společnosti dobré, a povzbuzovat muže i ženy k zásadnímu obrácení, které vyplývá ze setkání s Kristem a ústí do nového života v milosti.

Z tohoto pohledu jasněji chápeme, proč křesťané musejí se všemi připomínat Evropě její kořeny. Není to proto, že by ony kořeny již dávno uschly. Naopak! Je to proto, že stále – sice jemně, ale úspěšně – dodávají kontinentu duchovní a morální výživu, jež mu umožňuje vést smysluplný dialog s lidmi jiných kultur a náboženství. Právě proto, že evangelium není ideologií, nesnaží se uzavřít vyvíjející se společensko-politické skutečnosti do strnulých schémat. Spíše přesahuje proměnlivosti tohoto světa a vrhá nové světlo na důstojnost lidské osoby v každé době. Milí přátelé, prosme Pána, aby nám vložil do duše odvahu dělit se o nadčasové pravdy vedoucí ke spáse, které formovaly a budou dál formovat společenský a kulturní pokrok tohoto kontinentu.

Spása získaná Ježíšovým utrpením, smrtí, vzkříšením a nanebevstoupením nás, kdo v něho věříme, nejen proměňuje, ale nutí nás sdílet tuto Dobrou zprávu s ostatními. Kéž dary Ducha svatého, dary poznání, moudrosti a rozumu (srov. Iz 11,1-2; Ex 35,31) osvítí naši schopnost porozumět pravdě, které nás Ježíš učí, tak abychom neúnavně usilovali o jednotu, po níž touží pro všechny své děti znovuzrozené ve křtu a pro celý lidský rod.

S těmito myšlenkami a s bratrskou láskou k vám a k členům jednotlivých vašich komunit, vám vyjadřuji své hluboké díky a svěřuji vás všemohoucímu Bohu, který je naší pevnou tvrzí, naším nedobytným hradem a naším vysvoboditelem (Žl 144,2). Amen.

Sdílet

Komentáře

vanitas Ekumenické setkání bylo zřejmě jedním z nejslabších okamžiků celé návštěvy. Podle mne to není ani tak vina papeže jako spíš organizátorů. Taky ten text je celkem kožený a kromě povinné a trochu křečovité zmínky o Husovském sympóziu tam nic moc konkrétního není. V tomto ohledu považuju za důležitější text Pavla Černého, který zmiňuje nejdůležitější reálie z ekumenické spolupráce v ČR:<br />
<br />
<br />
Vaše svatosti – drahý bratře v Kristu,<br />
je pro nás všechny výsadou a radostí, že se s Vámi můžeme setkat při příležitosti Vaší návštěvy v České republice. Jako zástupci církví – ekumeny České republiky, si vážíme tohoto společného setkání a vítáme Vás také jménem věřících našich církví.<br />
V tomto roce Vaší návštěvy České republiky si připomínáme dvacet let občanské i náboženské svobody od pádu totalitního režimu. Je to pro nás příležitost, abychom hlouběji přemýšleli, jak jsme Bohem darovaná léta svobody využili ke službě potřebným a ke sdílení Kristova evangelia milosti a lásky. Velmi silně si uvědomujeme, že v samém srdci Evropy, jak někdy nazýváme svou vlast pro její geografickou a historickou pozici mezi Západem a Východem, není situace snadná. Patříme mezi státy silně zasažené ateistickou propagandou různého stupně, pluralismem a relativismem. Prožíváme, že pouze jako celé křesťanstvo můžeme společně hodnověrně svědčit o Kristu a nově rozvíjet službu, která byla před lety válkou a potom dobou komunismu omezena. Na druhou stranu si uvědomujeme vzácné dědictví ekumenického hnutí v naší zemi. V době nedávného pronásledování církví, mnozí duchovní i laici, bez rozdílu církevní příslušnosti, společně trpěli, společně se modlili a povzbuzovali ve vězeňských celách i při skrývaných bohoslužebných a vzdělávacích akcích. Tam padaly přehrady a předsudky a rodilo se nové ekumenické hnutí. <br />
Naše země je známá tím, že zde od počátků reformace docházelo k hlubokému rozkolu s katolickou církví. Osoba Mistra Jana Husa po celá staletí rozdělovala církev i pochopení dějin. Jsme vděčni, že z iniciativy mnoha odborníků – teologů a historiků a pod záštitou Vašeho předchůdce – papeže Jana Pavla II. došlo k historickému symposiu před deseti lety v Římě, které nám pomohlo, abychom Jana Husa mohli společně brát jako postavu středověkého křesťana, který sjednocuje a jehož charakter a zápas o pravdu má co povědět do našich zápasů i dnes.<br />
V situaci české ekumeny si uvědomujeme, že na mnoho úkolů nestačíme v jednotlivých církvích a že musíme sloužit a pracovat společně. Dobrým dědictvím je ekumenický překlad Písma, na kterém po řadu let pracovali odborníci z většiny církví. Ekumenická rada církví má velmi dobrou spolupráci s Českou biskupskou konferencí. Společně připravujeme a projednáváme řadu projektů. Vysíláme kaplany do Armády ČR, do služby ve věznicích, v poslední době i do nemocnic a zdravotnických zařízení. V rozhlase a televizi vysíláme střídavě křesťanské bohoslužby. Pořádáme ekumenické bohoslužby a v řadě měst se společně scházejí kněží a pastoři k modlitbám a k přípravě společných projektů služby. Uskutečnili jsme ekumenicky i některé evangelizační iniciativy a postupně dál rozvíjíme sociální službu. Většina církví společně podepsala dokument Charta oecumenica a zavázala se k další spolupráci a dialogu ve vzájemné úctě. V naší společnosti prožíváme, že dobrá služba kterékoli z našich církví dává věrohodnost všem křesťanům, ale zároveň za chyby kterékoli církve platíme všichni ztrátou důvěry.<br />
Na ekumenické cestě spolupráce samozřejmě prožíváme i chvíle, kdy naše touha po jednotě ještě nedochází dalšího naplnění. Vzájemně si uznáváme trojiční křest, ale ještě nemáme společné slavení eucharistie. Víme o překážkách, ale přesto toužíme po tom, abychom jednou mohli být společně kolem Pánova stolu a sdílet tajemství jeho oběti. <br />
Mnozí z nás četli Vaše knihy a znají také Vaše encykliky a pastýřské listy. Oceňujeme Váš vztah k Písmu svatému i mnohé Vaše teologické dokumenty. Právě vydaná Vaše nová encyklika Caritas in veritate je pro nás inspirací, abychom společně v pravdě sloužili jako nástroje Boží lásky. Také my věříme, že zjevená „pravda otevírá a sjednocuje mysl každého z nás ve Slově (logos) lásky – v křesťanském zvěstování a svědectví lásky,“ jak jste napsal v Caritas in veritate, paragraf 4. <br />
Je nám upřímně líto, že církve v Evropě ztratily v mnoha směrech svou svědeckou úlohu, zeslábly a dostatečně neplní své poslání. Obdivujeme dynamiku a službu mnoha sesterských církví v tzv. Dvoutřetinovém světě a modlíme se, abychom i my v Evropě prožili duchovní obnovu a novou zodpovědnost za re-evangelizaci Evropy, rozvinutí sociální služby a dovedli pravdivě a v lásce reagovat na závažné výzvy přítomnosti. <br />
Vaše návštěva i toto setkání je pro nás povzbuzením. Přejeme Vám, aby Vaše apoštolská cesta do České republiky splnila své poslání v Římskokatolické církvi a aby byla také podnětem k duchovnímu ekumenismu a sdílení Kristovy lásky všemi křesťany.<br />
Ať Bůh žehná Vám i Vaší zvěstovatelské, učitelské i pastýřské službě!<br />
<br />
<br />
<br />
Dr. Pavel Černý, předseda Církve bratrské a předseda Ekumenické rady církví v ČR<br />
Praha, Arcibiskupský palác, 27. září 2009

alimduL Děkuji za doplnění! Dr.Černý opravdu výstižně monitoruje díl společné cesty a společného úsilí. Je potřeba, abychom zvláště tady v Evropě spojili síly...

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio