Svatý znamená: opravdový Ježíšův přítel

Svatý znamená upřímný a opravdový Ježíšův přítel

Setkáním s knězi, řeholníky a mládeží skončila papežova pouť do San Giovanni Rotondo. Mimo jiné řekl:

„Zdravím také vás, drazí mladí, na které papež hledí s důvěrou jako na budoucnost církve a společnosti. Tady v San Giovanni Rotondo všechno vypráví o svatosti pokorného mnicha a horlivého kněze Otce Pia, který dnes večer vybízí také nás, abychom otevřeli srdce Božímu milosrdenství; pobízí nás, abychom byli svatí, tzn. upřímní a opravdoví Ježíšovi přátelé.

Drazí přátelé, na slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova a na Den kněžské svatosti jsme zahájili Kněžský rok, během něhož si budeme s úctou a sympatií připomínat 150.výročí smrti svatého Jana Maria Vianneye, svatého faráře Arského. V listu, který jsem k této příležitosti napsal, jsem chtěl zdůraznit, jak důležitá je svatost kněží pro život a poslání církve.

Jako svatý farář Arský, tak také Otec Pio nám připomíná důstojnost a odpovědnost služebného kněžství. Kdo nebyl zasažen vřelostí, s níž při každém slavení eucharistie prožíval Kristovo Umučení? Z lásky k eucharistii v něm, stejně jako ve faráři Arském, pramenila naprostá ochota přijímat věřící, a zejména hříšníky. A stejně jako svatý Jan Maria Vianney ve svízelné a obtížné době usiloval všemi způsoby, aby jeho farníci znovu objevili význam a krásu svátostného pokání, byla péče o duše a obrácení hříšníků také pro svatého bratra z Gargana touhou, která jej až k smrti stravovala. Kolik lidí změnilo život díky jeho trpělivé kněžské službě; kolik dlouhých hodin trávil ve zpovědnici! Stejně jako pro faráře Arského je právě služba zpovědníka i pro tohoto svatého kapucína tím největším odznakem slávy a nejvíce charakteristickým rysem. Jak si tedy nevšimnout důležitosti zbožné účasti na slavení eucharistie a častého přistupování ke svátosti zpovědi? Zejména svátost pokání je třeba více docenit a kněží by se nikdy neměli smiřovat s tím, že vidí své zpovědnice prázdné, ani se omezovat na pouhé konstatování nechuti věřících k tomuto mimořádnému zdroji klidu a pokoje.

Existuje ještě další velké poučení, které si můžeme vzít z života Otce Pia: hodnota a nezbytnost modlitby. Tomu, kdo jej žádal o názor na jeho samotného, obvykle odpovídal: „Nejsem než chudý mnich, který se modlí“. A skutečně se modlil neustále a všude s pokorou, důvěrou a vytrvalostí. To je další základní bod nejenom pro spiritualitu kněze, ale i pro každého křesťana, a tím spíše i pro vás drazí řeholníci a řeholnice, vyvolení následovat Krista více zblízka praktikováním slibů chudoby, cudnosti a poslušnosti. Někdy lze propadnout malomyslnosti před oslabováním ba dokonce odpadáním od víry, k čemuž dochází v našich sekularizovaných společnostech. Zajisté je třeba nalézat nové kanály komunikace evangelní pravdy mužům a ženám naší doby, ale protože je podstatný obsah křesťanské zvěsti stále tentýž, je nezbytné vracet se k jeho původnímu prameni, k Ježíši Kristu, který „je stejný včera, dnes i navěky“. (Žid 13,8). Lidské a duchovní osudy Otce Pia učí, že jedině duše vnitřně spojená s Ukřižovaným dokáže i těm vzdáleným předávat radost a bohatství evangelia.

Láska ke Kristu je nevyhnutelně spojena s láskou k církvi, která je vedena a oživována mocí Ducha svatého a v níž má každý z nás vlastní roli a poslání. Drazí kněží, drazí řeholníci a řeholnice, vaše úkoly, jež jsou vám svěřeny, a charismata, jejichž jste interprety, se jistě liší, ale duch, s nímž se přistupuje k jejich realizaci ať je jediný, aby vaše přítomnost a vaše činnost mezi křesťanským lidem, byla výmluvným svědectvím primátu Boha ve vaší existenci. Nebylo snad právě toto nejvíce všemi vnímáno na svatém Piovi z Pietrelciny?

Dovolte mi nyní, abych se obrátil zvláštními slovy k mládeži, která je tu v hojném počtu a s velkým nadšením přítomna. Drazí přátelé, díky za vaše vroucí přijetí a vřelé city, které vaším jménem vyjádřil váš delegát. Zaznamenal jsem, že pastorační plán vaší diecéze na tyto tři roky 2007-2010 věnuje velkou pozornost misiím mezi mládeží a rodinami a jsem si jist, že z plánovaných naslouchání, rozhovorů a dialogů, do nichž jste zapojeni, bude vyplývat vždy větší péče o rodiny a důkladná pozornost k reálným očekáváním nových generací. Uvědomuji si problémy, které vás trápí, drazí chlapci a děvčata, a které hrozí udusit nadšení typické pro vaše mládí. Mezi nimi zmíním fenomén nezaměstnanosti, který dramaticky postihuje nemálo mladíků a dívek na jihu Itálie. Neochabujte: Buďte „mladí s velkým srdcem“, jak jste letos často slyšeli během diecézních misií mládeže, vedených a animovaných regionálním seminářem z Molfetta loňského září. Církev vás neopouští. Vy neopouštějte církev! Vašeho přínosu je zapotřebí pro vytváření živých křesťanských společenství a spravedlivějších společností, otevřených naději. A chcete-li mít „velké srdce“ vstupte do školy k Ježíšovi. Právě včera jsme rozjímali o jeho velkém Srdci naplněném láskou k lidstvu. On nikdy neopustí ani nezradí vaši důvěru, nikdy vás nezavede na špatné stezky. Jako Otec Pio i vy buďte věrnými přáteli Pána Ježíše, a navazujte s Ním denně vztah modlitbou a nasloucháním jeho Slovu, usilovným praktikování svátostí a srdečnou příslušností ke svojí rodině, kterou je církev. To musí být základem životního programu každého z vás, drazí mladí, jakož i vás drazí kněží a vás, drazí řeholníci a řeholnice. Každého a každou ujišťuji svojí modlitbou a vyprošuji mateřskou ochranu Panny Marie Milostné, která nad vámi bdí z této svatyně, v jejíž kryptě spočívají ostatky Otce Pia. Ze srdce vám ještě jednou děkuji za vaše přijetí a žehnám vám i vašim rodinám, společenstvím, farnostem a celé vaší diecézi.