„Navzájem si pomáhejte podle míry Božích darů jako dobří správcové rozmanité Boží milosti.“ (1 Petr 4,10)
Edita, od narození nevidomá, žila v ústavu pro nevidomé, kde místní kněz ochrnul na obě nohy a nemohl už sloužit mši. V důsledku toho měl být z ústavní kaple odstraněn eucharistický Ježíš. Edita se však obrátila na biskupa, aby jim ho zde jako jediné světlo v jejich temnotách ponechal.
Povolení nejen dosáhla, ale dokonce mohla knězi i svým spolubydlícím Eucharistii rozdávat.
Chtěla být ještě užitečnější, a tak jí bylo umožněno v ústavu používat v určitých denních hodinách domácí rozhlas. Využila ho k tomu, aby předávala druhým to nejlepší ze sebe, ať už šlo o rady, podněty či názory na určité otázky morálky. Svou zkušeností tak podporovala ty, kdo trpí. O Editě bych mohla vyprávět ještě mnoho. Byla nevidomá, ale utrpení jí přinášelo světlo.
Mohla bych ale uvést i další podobné příklady! Dobro existuje, ačkoli je často skryté. Edita žila jako křesťanka. Byla si vědomá, že každý z nás dostal určité dary, kterými je možné druhým sloužit.
Neboť výrazem „dar“, řecky „charisma“, se nemíní pouze ony milosti, kterými Bůh obohacuje ty, kteří mají řídit církev. Ani se jím nemyslí pouze mimořádné dary, které Bůh, když bylo třeba v církvi vyřešit výjimečné situace nebo čelit vážným nebezpečím, na něž církevní instituce nestačily, vyhradil některým věřícím pro dobro všech. Takovými dary mohou být dary moudrosti a poznání, dar konat zázraky, mluvit rozličnými jazyky, vzbudit v církvi novou spiritualitu a mnohé další.
Za charismata lze považovat nejen tyto dary, ale i dary mnohem prostší, které má mnoho lidí a které se poznají podle dobra, jež působí.
Duch Svatý je stále činný. Kromě toho je možno nazývat charismaty i talenty přirozené, kterými je obdařen každý, včetně tebe.
Jak jich užívat? Tak, aby přinášely ovoce. Dostal´s je nejen pro sebe, ale pro dobro všech.
„Navzájem si pomáhejte podle míry Božích darů jako dobří správcové rozmanité Boží milosti.“
Rozmanitost Božích darů je nesmírná. Každý má svůj vlastní dar, a proto má ve společnosti svůj zvláštní úkol.
Jaké jsou tvé dary?
Možná jsi něco vystudoval. Nenapadlo tě někdy dát k dispozici pár hodin týdně k učení někoho, kdo toho tolik neumí nebo nemá ke studiu prostředky?
Máš srdce vnímavé pro potřeby druhých? Nepomyslel jsi nikdy na to, že bys zmobilizoval své síly, dokud se ti jich ještě dostává, ve prospěch lidí chudých, opuštěných či diskriminovaných, a snažil se jim tak navrátit vědomí vlastní důstojnosti?
Máš zvláštní schopnost těšit druhé? Nebo se umíš postarat o dům, uvařit, zhotovit téměř z ničeho potřebné šaty nebo jsi manuálně zručný? Rozhlédni se kolem sebe a podívej se, kdo tě potřebuje.
Trápí mne, když vidím lidi, kteří hledají možnosti využívání volného času a učí tím druhé. My křesťané nemáme volný čas, dokud bude na zemi jediný nemocný, hladovějící, uvězněný, nevědomý, pochybující, smutný, závislý na drogách, jediný sirotek, vdova…
„Navzájem si pomáhejte podle míry Božích darů jako dobří správcové rozmanité Boží milosti.“
Nemyslíš si, že i modlitba je velký dar, kterého je třeba využívat, protože se jejím prostřednictvím můžeš kdykoli obrátit na všudypřítomného Boha?
Umíš si představit církev, v níž všichni křesťané - od dětí až po dospělé - dělají vše, co mohou, aby dali své dary a schopnosti do služeb druhým?
Vzájemná láska by nabyla takové síly, takových rozměrů a významu, že by se podle ní dali poznávat Kristovi učedníci. Je-li tedy výsledek takový, proč neudělat vše pro to, abys ho dosáhl?
Chiara Lubichová
__________________
Slovo života z r. 1979. V úplné verzi vyšlo v publikaci Essere la Tua Parola. Chiara
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.