výzva k přípravě na návštěvu papeže

26. 4. 2009 20:26

Velmi se těším na návštěvu sv. otce Benedikta XVI. v naší zemi.

Pastýřský list biskupů vybízející k přípravám na tuto mimořádnou událost mi stále rezonuje v duši jako velká výzva ke změně a k odvaze svědčit o Bohu. Změnit něco na sobě je vždy těžká práce, je dobré, že je v listu i návod, kde začít /každý u sebe/ a co vzít do ruky. Říkají: „Láska Kristova je naší silou“...tu tedy máme používat? "Láska Kristova je naší silou" - jaké vlastnosti má tato láska? Kdo je jejím předmětem? Předmětem jsou lidé kolem mne...Připadá mi to jako nekonečný úkol. Má cenu do toho vůbec jít, už se to někomu podařilo? Ano, podařilo se to některým lidem, např. Matce Tereze. Měli bychom se jimi nechat inspirovat. Vzpomněla jsem si také na jednoho biskupa z Vietnamu, který dokázal být Božím svědkem i v tvrdých podmínkách komunistického žaláře. Přežil 13leté vězení s 9letou izolací. Nepředstavitelné! Zemřel v roce 2002, před tím byl jmenován kardinálem. V r. 2000 ve Vatikánu dával sv. otci Janu Pavlu II. duchovní cvičení, které byly poté knižně vydány. U nás je vydaly Paulínky a knížka, která je úžasným nábojem víry, lásky a naděje, se jmenuje Svědkové naděje.

Biskup F. X. Nguyen Van Thuan hovoří o umění milovat. Praktikoval je v komunistickém vězení tak, že jednoho dozorce za druhým "nakazil virem lásky", takže nakonec dostali dozorci rozkaz vůbec s ním ani nepromluvit. Předávám tedy slovo tomuto biskupovi /opis z knížky/:

 

Věnujme pozornost rozpoznávacím znamením umění milovat, jemuž nás Ježíš učí a které je zdrojem nádhery a kouzla křesťanského života.

  1. Milovat jako první
  2. Milovat všechny,
  3. Milovat nepřátele
  4. Milovat tak, že dáváme svůj život
  5. Milovat tak, že sloužíme

 

Milovat jako první

Láska Boží, kterou Ježíš darem svého Ducha rozesel do našich srdcí, je láska zcela nezištná. Miluje nezištně, nic za to neočekává. Nemiluje pouze proto, že je milován, nebo z jiných dobrých pohnutek, jako je lidské přátelství. Nehledí na to, zda druhý je přítel nebo nepřítel, ale miluje jako první, ujímá se iniciativy.

Kristus, když jsme byli ještě hříšníci, neuznalí a lhostejní, za nás zemřel. On napřed miloval nás, a tak si máme počínat i my. „Nečekej, že tě druhý bude milovat, ale dodej si odvahy a začni ty,“ doporučuje sv. Jan Zlatoústý.

 

Milovat všechny

Abychom dali zazářit lásce, která pochází od Boha, máme milovat všechny, aniž bychom někoho vylučovali. „Tak budete syny svého nebeského Otce, neboť on dává svému slunci vycházet pro zlé i pro dobré,“ říká nám Ježíš. Jsme povolání být malými slunci vedle Slunce Lásky, jímž je Bůh. Ke všem se tedy má obracet naše láska.

Ke všem! Ne k nějakému ideálnímu „všichni“, ke všem lidem na světě, které možná nikdy nepotkáme, ale ke konkrétnímu „všichni“!

„Abychom milovali nějakého člověka, je třeba se mu přiblížit...“, říkala Matka Tereza. „Nestarám se nikdy o zástupy, ale pouze o lidi.“

„Jako stačí jedna svatá hostie, z miliard hostií na zemi, abych přijala Boha jako pokrm, stačí jeden bratr – ten, kterého Boží vůle staví vedle mne – abych komunikovala s lidstvem, které je mystický Ježíš.“

Každý člověk mi dává příležitost milovat Krista, který „se svým vtělením jistým způsobem spojil s každým člověkem“.

 

Milovat nepřátele

Zcela zvláštním rozpoznávacím znamením křesťanské lásky je láska k nepřátelům, která je často nepochopitelná pro toho, kdo nevěří.

Jednou se mě zeptal jeden vězeňský strážce: „Vy nás milujete?“ – „Ano, miluji vás.“

„Ale my jsme vás drželi ve vězení tolik let, bez soudu, bez rozsudku, a vy nás milujete? To není možné! To snad není pravda?!“ „Byl jsem mnoho let s vámi a viděl jste, že to je pravda.“

„Až budete na svobodě, nebudete posílat své věřící, aby zapalovali naše domy, aby zabíjeli naše rodinné příslušníky?“

„Ne, i kdybyste mě chtěli zabít, miluji vás.“

„Ale proč?“

„Protože Ježíš mě učil, abych miloval všechny, i nepřátele. Kdybych to nedělal, nebyl bych hoden nazývat se křesťanem.“

„To je velmi krásné, ale je těžké to pochopit.“

Ježíš naléhavě zdůrazňoval toto rozpoznávací znamení křesťana a jedině s tímto postojem srdce je možno vybudovat pravý mír na zemi: „Jestliže milujete ty, kdo milují vás...jestliže pozdravujete jen své bratry...Copak to nedělají i pohané? ...Ale já vám říkám: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují.“

 

Milovat tak, že dáváme svůj život

Ježíš je Bůh, a je-li Bůh, jeho láska nemůže být konečná. Není to láska, která dává něco, on dává sám sebe: „Protože miloval svoje...,projevil jim lásku až do krajnosti.“ (Jan 13,1)

„Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život.“

Ježíš daroval vše, bez výhrady; daroval svůj život na kříži a daroval své tělo a svou krev v eucharistii. Toto je míra, a my jsme povoláni, abychom stejně tak milovali, abychom byli ochotni dát život za ty, kteří pracují spolu s námi, abychom byli ochotni dávat život jeden za druhého.

 

Milovat tak, že sloužíme

Ono „dávat život“, které od nás žádá Ježíš, se většinou neuskutečňuje vylitím krve, ale v každodenním životě, službou druhým, i těm, kteří by si z nějakého důvodu mohli připadat „níže postavení“ než my.

Je známé, že evangelista Jan na rozdíl od synoptiků ve vyprávění o poslední večeři nehovořil o ustanovení eucharistie, ale vypráví o tom, jak Ježíš umýval učedníkům nohy: „Jak jsem já udělal vám, tak máte dělat i vy.“ (Jan 13,15)

Sloužit znamená stávat se „eucharistií“ pro druhé, ztotožňovat se s nimi, sdílet jejich radosti i bolesti, učit se „myslet jejich hlavou“, „cítit jejich srdcem“, „žít v nich“.

„Chodit v jejich mokasínech“, jak říká jedno indiánské přísloví.

 

/Z knihy Svědkové naděje, Duchovní cvičení za přítomnosti Jana Pavla II. str. 72 – 75/

 

 

Zobrazeno 957×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio