Nechceš se nechat vláčet očekáváními?

„Bděte tedy, protože nevíte, který den váš Pán přijde.“ (Mt 24,42) /1

Všiml sis, že život většinou nežiješ, ale v očekávání něčeho „krásného“, co má přijít až „potom“, se jím necháš vláčet?
Je to tak, to „krásné potom“ přijde, jenže to není to, na co čekáš.
Jakýsi božský instinkt tě vede k tomu, abys očekával někoho nebo něco, co by zcela naplnilo tvá očekávání. Možná myslíš na sváteční den, na volný čas, na nějaké zvláštní setkání… Ale když skončí, nejsi uspokojen, alespoň ne plně. A znovu se vracíš do každodenního kolotoče života, který nežiješ pravdivě, protože stále na něco čekáš.
Pravdou zůstává, že mezi skutečnostmi, které utvářejí i tvůj život, je jedna, které nemůže nikdo uniknout. Je to setkání tváří v tvář s Pánem, který přichází. To je to „krásné“, k čemu nevědomky směřuješ, protože jsi stvořen ke štěstí. A úplné štěstí ti může poskytnout pouze On.
A poněvadž Ježíš ví, jak ty i já jsme v hledání štěstí slepí, nabádá nás:

„Bděte tedy, protože nevíte, který den váš Pán přijde.“

Bděte. Dávejte pozor. Buďte bdělí.
Vždyť o mnoha věcech na světě nemáš jistotu, ale o jedné určitě nelze pochybovat: jednoho dne zemřeš. A to pro křesťana znamená stanout před Kristem, který přichází.
Možná, že i ty se chováš jako většina lidí, kteří úmyslně, záměrně zapomínají na smrt. Bojíš se této chvíle a žiješ, jako by neexistovala. Svým pozemským životem, tím že se v něm stále více zakořeňuješ, říkáš: Smrt ve mně budí hrůzu, proto není. Ale tato chvíle přijde, neboť Kristus přijde zcela jistě.

„Bděte tedy, protože nevíte, který den váš Pán přijde.“

Těmito slovy Ježíš rozumí svůj příchod v poslední den. Jako ze středu svých apoštolů vystoupil na nebesa, tak se i vrátí.
Ale tato slova též znamenají Pánův příchod na konci života každého člověka. Ostatně když člověk zemře, svět pro něj skončil.
A protože nevíš, přijde-li Kristus dnes, večer, zítra nebo za rok či více, musíš bdít. Právě jako ti, kteří bdí, protože vědí, že zloději přijdou vyloupit jejich dům, jen nevědí kdy.
A jestliže Ježíš přijde, znamená to, že tento život je pomíjivý. Je-li tomu tak, nesmíš jej znehodnotit; naopak je třeba, aby sis ho co nejvíce cenil. Na setkání s ním se musíš připravit důstojným životem.
(…)

„Bděte tedy, protože nevíte, který den váš Pán přijde.“

Určitě je třeba, abys i ty bděl. Tvůj život není jen poklidný sled jednotlivých činů. Je též bojem. Tvými prvými nepřáteli jsou nejrozmanitější pokušení, například pokušení sexuálního charakteru, pokušení marnivosti, lpění na penězích, sklon k násilí.
Jsi-li vždy bdělý, nenecháš se zaskočit.
Dobře bdí ten, kdo miluje. Bdít je vlastností lásky.
Když milujeme nějakého člověka, srdce stále bdí a čeká na něj, každá minuta bez něj je zaměřena k němu.
Takto si počíná milující žena, když usilovně pracuje nebo připravuje něco, co může posloužit jejímu nepřítomnému muži. Všechno dělá s myšlenkou na něj. A když přijde, je v jejím radostném přivítání obsažena celá radostná práce uplynulého dne.
Tak si počíná i maminka, když si při ošetřování nemocného dítěte na chvilku odpočine. Spí, ale její srdce přitom bdí.
Tak jedná ten, kdo miluje Ježíše. Dělá vše s myšlenkou na něj, setkává se s ním v každém okamžiku, v těch nejobyčejnějších projevech jeho vůle, až se s ním slavnostně setká v den, kdy přijde.
Píše se 3. listopad 1974.
V Santa Maria na jihu Brazílie skončilo duchovní setkání dvou set padesáti mladých lidí, z nichž většina pocházela z města Pelotas.
První autobus odjel se čtyřiceti pěti z nich. Zpívali si, byli plní radosti a lásky k Ježíši. Během cesty se některá děvčata společně modlila bolestný růženec a prosila Pannu Marii o věrnost Bohu až do smrti.
V jedné zatáčce se následkem technické závady autobus zřítil do padesátimetrové propasti a třikrát se převrátil. Šest děvčat zemřelo.
Jedna z těch, které zůstaly na živu, o tom později řekla: „Viděla jsem smrt zblízka, ale neměla jsem strach, protože tam byl Bůh.“
Další se pak svěřila: „Když jsem si uvědomila, že se mohu hýbat, podívala jsem se z trosek na hvězdné nebe, klekla jsem si vedle těl svých kamarádek a modlila se. Bůh tam byl po našem boku…“ Tatínek jedné z obětí, Carmen Reginy, vyprávěl, že dcera často opakovala: „Tatínku, je krásné zemřít, odejdeme, abychom byli spolu s Ježíšem.“

„Bděte tedy, protože nevíte, který den váš Pán přijde.“

Dívky z Pelotas, protože milovaly, bděly, a když Pán přišel, šly mu naproti s radostí.

Chiara Lubichová

________________________________
Poznámky:
1/ Slovo života na prosinec 1978. V úplné verzi vyšlo v publikaci Essere la tua Parola. Chiara Lubich e cristiani di tutto il mondo, sv. I, Řím 1980, str. 137-140.