ÚVAHA O POKÁNÍ

Úvaha o pokání – hovoří Chiara Lubichová:

 „Postní doba, období přípravy na Velikonoce, je vhodný čas pro obrácení srdce a nové rozhodnutí se pro Boha. Tyto úvahy o pokání v duchu spirituality jednoty by nám v tom mohly pomoci.

     Každý cíl, kterého chceme i na tomto světě dosáhnout, potřebuje sebekázeň, oběť, kapky potu, trénink.

     Stejně je tomu s křesťanskou dokonalostí: odříkání a kříž... Křesťanství znamená prožívat Ježíšovu smrt tak, aby v nás okamžik za okamžikem vstával z mrtvých. Odřezat tedy „starého člověka“, aby strom našeho života nezůstal jako nepotřebný zákrsek, ale aby dával chutné plody. Nechceme čekat pouze na poslední chvíli, abychom Bohu nabídli svou smrt, která už bude nevyhnutelná.

     Láska k Bohu nám říká, abychom s jeho pomocí den co den umírali, a tak den co den, okamžik za okamžikem vstávali z mrtvých.

     Nikdo se nestal svatým bez určitého i tělesného pokání. Navrhla bych, abychom to dělali takto: pokaždé, když si uvědomíme, že jsme v něčem chybili, snažme se udělat nějaký kající skutek, abychom doplnili dobro, které jsme neudělali.

Například:  byli jsme nevrlí k bližnímu? Byli jsme podráždění, špatně jsme o něm smýšleli? Snažme se to napravit tím, že k němu budeme milejší, budeme o něm hovořit dobře a pokud bude potřeba, budeme ho i bránit.

Při jídle jsme nedrželi na uzdě svou mlsnost? Při následujícím jídle nabídněme Ježíši přiměřené odříkání.

Modlili jsme se nepozorně, skutečně jako bychom s nikým nehovořili? Ztišme se chvíli v hluboké modlitbě.

Pokud chceme dát zvláštní význam našemu pokání, znamená to: milovat bližního, sjednocovat se, nést břemena druhého člověka a milovat jako první.

Musíš být vždy obrácen ven ze sebe, dokud nezískáš určitý návyk, který je ctností.“