Sv. Josef učí milovat a nevlastnit

Takové myšlenky o otcovství v souvislosti se sv. Josefem jsem ještě neslyšela.

Řekl je včera papež v Kamerunu:  

"Svatý Josef není otcem tělesně. Není biologickým otcem Ježíše, jehož Otcem je pouze Bůh, ale přesto se ujal plného a celého otcovství. Být otcem znamená především být služebníkem života a růstu. Svatý Josef tak podal důkaz obrovské oddanosti. Kvůli Kristu podstoupil pronásledování, exil a chudobu, která z něj plyne. Musel se usadit jinde než ve svojí vesnici. Jeho jedinou odměnou bylo, že přebýval s Kristem. Tuto ochotu vysvětlují slova svatého Pavla: „Služte Kristu Pánu!“

Takové otcovství musíte žít ve své každodenní službě, připomíná papež kněžím. Musíte se vracet ke kořeni našeho kněžství, ke Kristu, protože budete-li žít hluboké přátelství s Kristem, naleznete pravou svobodu a radost svého srdce.
Kněz je služebníkem a Svatý otec připomíná, že nestačí být průměrným služebníkem, ale „věrným a prozíravým“. Inteligence bez věrnosti a věrnost bez prozíravosti nestačí. Jedna bez druhé neumožní přijmout plně odpovědnost, kterou nám Bůh svěřuje. Origenovými slovy pak Benedikt XVI. na postavě svatého Josefa vysvětlil Ježíšův příkaz „Kdo je představený, ať je jako ten, kdo druhým slouží“:

„Josef pochopil, že Ježíš byl jeho představený, přestože mu byl podřízen ve všem a znal nadřazenost svého podřízeného. Josef mu poroučel s bázní a uměřeností. Každý ať se nad tím zamyslí. Často je muž menších kvalit postaven nad lidi, kteří jsou lepší než on, a někdy se stane, že podřízený má větší kvality než ten, který je jeho představeným. Pokud to chápe ten, komu se dostalo nějaké hodnosti, nenadýmá se pýchou kvůli svému postavení, ale je si vědom, že jeho podřízený může být lepší než on, tak jako Ježíš byl podřízen Josefovi.“

Kněžské služba vyžaduje mnohá odříkání, ale je také zdrojem radosti. K věrné odpovědi na Kristovo povolání je potřebný také důvěrný vztah k biskupům, bratrská jednota s ostatními kněžími a podpora Božího lidu. Svatý Josef je také vzor těch, kdo žijí zasvěceným životem nebo v církevních hnutích, protože připomíná smysl a hodnotu jejich závazků:

„Když Maria při Zvěstování dostala návštěvu Anděla byla již Josefovou snoubenkou. Pán, který osobně Marii oslovil, tedy Josefa už niterně připojil k tajemství Vtělení. A ten to přijal, spojil se s těmito dějinami, které Bůh začal psát v lůně jeho snoubenky. Přijal proto Marii k sobě domů. Přijal tajemství, které v ní bylo, i tajemství, kterým byla ona sama. Miloval ji s velkou úctou, která je pečetí opravdové lásky. Svatý Josef nás učí, že je možné milovat a přitom nevlastnit. Rozjímáním Josefa může být každý muž a žena s milostí Boží zahojen ze svých citových zranění, pokud přistoupí na plán, který Bůh již začal realizovat v bytostech, které jsou Mu nablízku, tak jako Josef vstoupil do díla vykoupení skrze postavu Marie a díky tomu, co jí Bůh učinil.“

Život svatého Josefa, strávený v poslušnosti Slovu, je výmluvným znamením pro všechny Ježíšovy učedníky, kteří touží po jednotě církve, připomněl také Benedikt XVI. v závěru své promluvy během prvních nešpor ze slavnosti svatého Josefa.