postní duchovní cvičení papeže Benedikta XVI.

Ve Vatikánu proběhla týdenní postní duchovní cvičení  pro Svatého otce a Římskou kurii, které  letos připravil nigerijský kardinál Francis Arinze, emeritní prefekt Kongregace pro bohoslužbu a svátosti. Jejich téma zní „Kněz potká Ježíše a následuje ho“ Vatikánskému rozhlasu je přibližuje právě kardinál Arinze:

„Celý křesťanský život můžeme považovat za slyšení Ježíšova volání, abychom ho následovali. A protože většina těch, kdo se duchovních cvičení se svatým otcem účastní, jsou kněží, biskupové, kardinálové, myslel jsem na tenhle titul. Je to programový titul: první den - kněz následuje Ježíše, aby se setkal s Bohem, který musí mít v našem životě první místo. Druhý den – kněz věří v Ježíše v eucharistii, v Písmu svatém. Třetí den – věří v Ježíše v Církvi, potkává ho v Církvi a v lidech, kteří jsou její součástí, stejně tak jako v misijní činnosti. Čtvrtý den – kněz potkává Ježíše v modlitbě, v osobní i společné, v liturgii. A pak, poslední den, potkává Ježíše, který má soucit s nemocným lidem, který má hlad po pravdě.“

Na následování Krista je třeba trvat...
„Jistě, nepřestávejme na tom nikdy trvat. Moje reflexe nebudou tak hluboké jako ty Svatého otce, ale bude v nich stále snaha reflektovat následování Ježíše. Nejen setkání s ním, ale jeho každodenní následování. Jistě, je to náročné. Ježíš nám neslibuje nějaký výlet, ale slibuje nám život, který má smysl. Nemlátíme prázdnou slámu. My známe Ježíše, kterého následujeme a proto, podíváme-li se nazpět, nemáme pocit, že jsme ztratili čas nebo dokonce život. Každý den můžeme být obnoveni a nikdy ho nepřestaneme následovat.“

Budou vaše meditace doprovázeny i konkrétními příklady z kněžského života?
„Ano, budou tu nějaké příklady. Já jsem byl knězem a biskupem 25 let v Nigérii a dalších 25 let na Římské kurii. Jsou tu tedy nějaké zkušenosti a čím víc se sdílejí, tím autentičtější je svědectví. Samozřejmě, zkušenosti jedné osoby nejsou stejné jako zkušenosti druhé osoby, ale Boží milost nám může pomáhat. Nakonec, je to Duch svatý, který osvěcuje srdce způsoby, jež zná jen on. Výsledek závisí na odpovědi každé jednotlivé osoby.“

Vy jste byl spolupracovníkem dvou papežů, a sám jste několikrát zažil postní duchovní cvičení ve Vatikánu. Co vlastně znamenají pro pracovníky římské kurie?
„Odpověď platí pro všechny. Celý náš život musí patřit Bohu. Ale protože jsme lidské bytosti, máme sklon být rozptýlení. A tak je dobře, a dějiny Církve to dokazují, že čas od času věnujeme zvláštní čas Bohu, i když celý náš život Bohu patří. Nejsme vždy schopni se tolik soustředit. A tak těch šest dní soustředění, kdy se nemusíme zabývat každodenními starostmi, ale s Ježíšem a před ním – při naslouchání, rozjímání, modlitbě a zpěvu – se snažíme lépe pochopit jeho vůli, jak plnit co nejlépe naše každodenní povinnosti.“

Další meditace reflektovala téma „Hlásání Krista ukřižovaného a vzkříšeného“ a „pochopení Písma Svatého.“

V postním období Církev zve věřící k hlubšímu naslouchání Slovu Božímu a k větší ochotě pomáhat lidem s osobním nebo sociálním znevýhodněným.

Hovoří ředitel italské Charity mons. Vittorio Nozza:

„Zvlášť bych chtěl zdůraznit spojitost mezi třemi zásadními rozměry našeho křesťanského bytí: naslouchání a přijetí Slova, slavení a účast na eucharistii a ten okamžik, v němž se setkává naše být milováni, uchvácení boží milostí a naše žití v církvi a ve společnosti: vztahy, naslouchání a setkávání s lidmi. Toto všechno logicky vyžaduje velké nasazení v konkrétních gestech, činnostech, které odpovídají pětadvacáté kapitole Matoušova evangelia „měl jsem hlad a dali jste mi najíst“ a také nejkrásnějšímu způsobu jak žít bratrství v církvi a ve společnosti.“

Co se týká almužny, pokud se v půstu někdo modlí a postí ale na almužnu zapomíná...
„Riskuje, že dělá dvě dobré věci, tedy půst a modlitbu, ale nepřevádí je pak do křesťanského života, z duchovního života do viditelného vztahu k vlastním bratrům a sestrám. Bůh nás zve k setkávání se s ním v modlitbě. Zve nás ke klidnějšímu a střídmějšímu vztahu s námi samými. A to je důvod proč nezůstáváme vzdáleni lidem, ale zapojujeme se do světa, který nás obklopuje společnými činnostmi, bratrstvím, službou a láskou, které leží u kořenů našeho křesťanského bytí. A proto svědčíme gesty, činností, životním stylem, který má ukazovat na dobrotu, na lásku.“

Připomíná ředitel italské Charity mons. Vittorio Nozza.