Naše společnost opět vzpomíná na „únor 1948“, na jeho důsledky, které přinesly našemu národu nesmírné utrpení a velké škody mravní i materiální. Každoročně se vzpomíná, aby mladá generace, která to nezažila, nezapomněla. Zdá se ale, že to není schopna pochopit. Nevidí totiž zvláště duchovní a hodnotové škody způsobené národu. Tyto škody určitým způsobem ovlivňují také dnešní neblahý duchovní, mravní stav naší společnosti.
Naše revoluce byla příliš sametová. Nemyslím, že jsme měli komunisty, hlavně ty zodpovědné, pověsit. Tomuto zlu se ale bohužel nedostalo ani onoho minimálního morálního odsouzení. A komunisti sami se od něho nikdy nedistancovali a nesou ho dál. Naopak, působí v našem systému skrytě. Nebyla provedena žádná hluboká analýza hodnotových základů zla komunistického systému: nenávisti a lži. Nový režim jsme nezaložili na pravdě, právu, spravedlnosti a duchovních hodnotách ani na pořádných zákonech, které měly naši transformaci řídit a chránit. Naivně se mnozí politici (s komunismem v hlavách) domnívali, že nejprve je důležitý hmotný základ, ekonomická transformace, a to „ostatní“ prý přijde „samo“. Marxistický názor o základně a nadstavbě, způsob myšlení minulé doby, mnohdy zůstává ...
Utrpení všeho druhu tolika lidí, ztráty na životech, které zločinný režim způsobil, jsou nevyčíslitelné. Duchovní škody – ty jsou ovšem naprosto nespočitatelné! Pronásledování, které jsem od komunistů ve svém životě zažil (nebyl jsem vězněn ani týrán, patřím k mladší generaci), jsem díky své víře dokázal zpracovat tak, aby to jako veliká zkušenost posloužilo k mravnímu upevnění mého života a posílilo mou víru. Vím, že bylo mnoho lidí, kteří se tomuto režimu zla stavěli na odpor a dokázali nasazovat i své životy, šířit naději a povzbuzovat v beznaději. Ano, i církev tohle dělala. Je třeba na naše hrdiny nezapomínat ...
Když čtu dnes vzpomínky na naši minulost a různá hodnocení komunistického totalitního období, mrzí mě, že právě ta stránka duchovních škod není dostatečně vyhodnocena. Vím, jak je to těžké, ale ani pokus o to tu není. Komunismus jako systém padl, ale mnoho z něj zůstalo (často neuvědoměle) v hlavách a myšlení postižené generace. Bylo by záslužné, kdyby se při letošním dvacátém výročí pádu systému zla někdo chopil toho úkolu a udělal důkladnou analýzu morálních škod a učinil pokus o návrh revize kultury života naší současnosti, která s sebou vleče těžké dědictví minulosti ...
kardinál Miloslav Vlk
Nechci polemizovat s kardinálem Vlkem, s jeho článkem plně souhlasím. Akorát poslední věta zní až příliš pohádkově: "... aby se někdo chopil úkolu a udělal důkladnou analýzu morálních škod a učinil pokus o návrh revize kultury života naší současnosti ..."<br />
Aby takový návrh měl smysl natož nějaký účinek,musel by ten NĚKDO být všeobecně uznávaná autorita nejvyššího kalibru. Bohužel taková autorita u nás,ba ani v Evropě asi neexistuje. Vždyť chudák Palach se o něco podobného pokusil cenou svého života ale s nepatrným výsledkem.<br />
Za pokus to stojí a myslím, že kardinál katolické církve by se do toho mohl pustit a jít příkladem.
Ano, souhlasím, že je to potřeba,jen si myslím, že to pro otce kardinála nemusí být vůle Boží, jelikož je mnoho úkolů, které musí plnit právě jen on, a možná jsou potřebnější.
Asi máte pravdu, ale možná by to prospělo i katolické církvi,protože ty duchovní škody by byly podány ze správného pohledu a ne jen z hlediska,kultury,umění a pod. jak by to asi pojal politolog nebo podobná celebrita.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.