"Ne má vůle....ale tvá."

„Ne má vůle ať se stane, ale tvá.“ (Lk 22,42) /1

Vzpomínáš si? Jsou to slova, s nimiž se Ježíš obracel k Otci v Getsemanské zahradě. Dávala smysl utrpení, po kterém následovalo zmrtvýchvstání. Vyjadřují v celé své síle drama, které se odehrávalo v Ježíšově nitru, vnitřní konflikt, vyvolaný hlubokým odporem jeho lidské přirozenosti vůči smrti, chtěné Otcem.

Ale Kristus nečekal až na tento den, aby přizpůsobil svoji vůli vůli Boží. Dělal to po celý život.

Choval-li se takto Kristus, má takový být i postoj každého křesťana.

I ty máš opakovat ve svém životě:

„Ne má vůle ať se stane, ale tvá.“

Možná jsi na to dosud nepomyslel, ačkoliv jsi pokřtěn a jsi dítětem církve.

Možná jsi zredukoval tuto větu na výraz rezignace, kterou vyslovuješ, když už se nedá nic jiného dělat. Ale to není její pravá interpretace.

V životě si můžeš vybrat mezi dvěma směry: konat vlastní vůli nebo si svobodně zvolit vůli Boží.

Jde o dvě různé zkušenosti. První z nich tě brzy zklame, neboť se chceš vyšplhat na horu života pomocí svých vlastních omezených prostředků a představ, svých ubohých snů, vlastních sil.

Dříve či později zakusíš plochou všednost své existence, která přináší nudu, marnost, šeď a někdy zoufalství.

Přestože toužíš po pestrém životě, zakoušíš povrchní život, který zdaleka nenaplňuje tvé nejhlubší nitro. Nemůžeš to popřít, musíš si to přiznat. Je to život uzavřený smrtí, která nezanechá stopy: jen pár slz a neúprosné, úplné zapomenutí.

Druhá zkušenost je ta, ve které i ty opakuješ:

„Ne má vůle ať se stane, ale tvá.“

Podívej, Bůh je jako slunce. A ze slunce vychází mnoho paprsků, které se dotýkají každého člověka. Jsou Boží vůlí s každým z nás. Křesťan - nebo člověk dobré vůle - je v životě povolán, aby kráčel ke slunci ve světle vlastního paprsku, jiného a odlišného od všech ostatních. Tak naplní nádherný jedinečný plán, který s ním má Bůh.

Když to tak budeš činit i ty, pocítíš, že jsi vtažen do božského dobrodružství, o kterém se ti nikdy předtím ani nesnilo.

Budeš současně hercem i divákem něčeho velikého, co Bůh působí v tobě a skrze tebe v lidstvu.

Všechno, co se ti přihodí – bolesti i radosti, co je příznivé i nepříznivé, významné události jako jsou úspěchy, štěstí nebo naopak nehody či úmrtí blízkých, bezvýznamné události jako je každodenní práce doma, v úřadě nebo ve škole - to vše získá nový význam, protože je ti to podáváno z rukou Boha, který je Láska.

On každou věc chce nebo dopouští pro tvé dobro. Poznáváš-li to nejprve jen vírou, postupně uvidíš také očima duše zlatou nit, která spojuje události a věci a vytváří nádhernou výšivku - plán, který má s tebou Bůh.

Možná tě tato vyhlídka přitahuje. Možná chceš upřímně dát svému životu ten nejhlubší smysl.

Pak tedy poslouchej, povím ti, kdy máš plnit Boží vůli. 

Jen pomysli: Minulost je nenávratně pryč. Nezbývá, než ji vložit do Božího milosrdenství. Budoucnost tu ještě není. Budeš ji žít, až nastane. V rukou máš pouze přítomný okamžik. Právě v něm se musíš snažit uskutečňovat slovo:

„Ne má vůle ať se stane, ale tvá.“

Když se vydáš na nějakou cestu – a také život je takovou cestou – sedíš pěkně na svém místě. Nenapadne tě po vagónu chodit sem a tam. Tak by se choval ten, kdo by chtěl žít život ve vysněné budoucnosti, která tu ještě není, nebo v myšlenkách na minulost, která se nikdy nevrátí.

Čas však plyne sám od sebe. Je třeba být pevně zakotveni v přítomnosti, aby náš život zde na zemi byl naplněn.

Zeptáš se mě: Ale jak odlišit Boží vůli od své vlastní?

Není těžké v přítomnosti rozeznat Boží vůli. Ukážu ti jednu cestu: Naslouchej onomu jemnému hlasu ve svém nitru. Možná jsi jej mnohokrát potlačil, až se stal skoro nepostřehnutelným. Poslouchej ho dobře, je to hlas Boží.

Říká ti, kdy je chvíle vhodná ke studiu nebo k tomu, abys miloval někoho, kdo to potřebuje, abys pracoval, překonával pokušení nebo plnil své křesťanské či občanské povinnosti. Vybízí tě, abys poslouchal toho, kdo k tobě hovoří ve jménu Božím, nebo s odvahou čelil těžkým situacím…

Poslouchej! Neumlčuj ten hlas. Je to ten nejvzácnější poklad, který máš. Následuj ho. 

Tak budeš okamžik za okamžikem vytvářet příběh svého života, který bude současně lidský i božský, protože ho vytváříš ve spolupráci s Bohem. Uvidíš zázraky. Uvidíš, co může Bůh způsobit v člověku, který celým svým životem říká:

„Ne má vůle ať se stane, ale tvá.“

Chiara Lubichová