Pohádka pro dospělé křesťany

Mít tak den 25hodin!

Už jste to někdy slyšeli nebo toto přání sami vyslovili? Na tohle téma byla napsaná jedna moderní pohádka:

 

 „Lidé se téměř přestali modlit“ – hlásili ustaraně andělé Stvořiteli světa. Sešla se proto nebeská rada, aby příčiny tohoto alarmujícího stavu prozkoumala. Andělé podali oficiální zprávu: „Lidé vědí, že se nemodlí a je jim to líto. Ale bohužel, vzdor vlastní dobré vůli, jim prostě na modlitbu nezbývá čas.“

 

     V nebi pocítili zděšení i ulehčení. Místo obávaného náboženského ochladnutí, je to tedy jen problém času!

Nebeská rada probírala, co by se dalo dělat... Někteří mínili, aby se příslušnými zásahy Prozřetelnosti odboural moderní uspěchaný způsob života – dříve přece bylo všechno daleko lepší...

Jedna skupina dokonce navrhovala potrestání lidského rodu. „To určitě zapůsobí“, říkali a poukazovali na potopu světa, velká zemětřesení, války, mor a AIDS.

Až jeden mladý anděl řekl: „Bůh by měl dát najevo pochopení pro potíže moderního člověka a jednoduše den prodloužit!“

I když několik hlasů bylo proti, návrh byl přednesen Hospodinu. K všeobecnému překvapení s ním souhlasil a učinil, co bylo navrhováno: stvořil 25. hodinu dne. V nebi zavládla radost: „Takový je prostě Hospodin“, říkalo se, „má pro své tvory pochopení.“

     Když si lidé na zemi povšimli toho, že den nyní trvá o hodinu déle, byli užaslí.

Pak přišli i na to, proč tomu tak je, a naplnila je vděčnost.

První reakce se zdály slibné, nějakou dobu to sice potrvá, proslýchalo se z informovaných zdrojů, než dojde k dokonalému přizpůsobení, ale potom se všechno urovná.

Po určité době opatrné zdrženlivosti zveřejnili biskupové prohlášení, že má dojít k obratu a že 25. hodina vejde do života lidí jako „hodina Boží“.

V nebi však počáteční radost brzy ustoupila a zavládlo vystřízlivění. Navzdory očekávání nedocházelo do nebe více modliteb než doposud, a proto byli znovu vysláni na zem poslové. Tito informovali užaslé nebeské sbory takto: Zodpovědní pracovníci průmyslu vzkazují, že 25. hodina způsobila, že  změnou organizace došlo ke zvýšení nákladů. Tyto náklady musí být nahrazeny zvýšeným nasazením pracovníků, od čehož s ohledem na současný stav ziskové bilance nár. hospodářství nelze ustoupit. Prosíme proto o pochopení objektivní nutnosti. Bohužel o uvolnění této tak potřebné hodiny navíc nemůže být zatím ani řeč, čehož je nám upřímně líto.

Jiný anděl navštívil odbory: byl vyslechnut a dostal vysvětlení, že tato nová hodina odpovídá dávno uplatňovanému odborářskému požadavku. V zájmu pracujících a současně i v zájmu možnosti využití tvůrčích rezerv v oblasti zábavy musí být tato hodina ponechána volná pro nejrůznější formy rekreace.

V intelektuálských kruzích se o této nové hodině velice diskutovalo. V televizi se poukazovalo především na to, že svéprávnému člověku nelze předepisovat, jak má s touto hodinou naložit.

Myšlenku biskupů zakotvit tuto hodinu v podvědomí lidí jako „hodinu Boží“, je nutno jako autoritativní poručníkování rozhodně odmítnout.

Navíc nebyl dokončen výzkum, jak vlastně tato nová časová jednotka vůbec vznikla. V žádném případě však nelze modernímu člověku přisuzovat naivní náboženské výklady.

Andělovi  vyslanému do církevních kruhů bylo zdůrazněno, že lidé se modlí stejně. Zmíněný zásah nebes lze tedy v každém případě chápat pouze jako nabídku, o níž rozhodne každý sám podle svého svědomí. Jiní pak šli ještě dál a pravili, že z hlediska církevních zásad je nutno hodnotit celou záležitost kriticky: účelová vazba 25. hodiny na modlitbu je poměrně úzká a v žádném případě nemůže být nařizována shora, tj. bez příslušného vyjádření názoru zdola.

Někteří faráři zdůrazňovali, jak jsou vděční za tento čas navíc, který nutně potřebují pro svou pastorační práci a jeden teolog vzkázal, že pracuje na knize o modlitbě a nově vytvořená hodina se mu velmi hodí právě k této práci.

A tak vlastně všichni měli nějaký důvod, proč hodina získaná navíc nemůže být věnována modlitbě.

Jedni zvýšili svůj pracovní výkon, jiní využili tento přídavek pro svůj volný čas, jiní se stali členy dalšího spolku nebo kurzů seberealizace či vedení rozhovoru o nových způsobech meditace.

Ano, dokonce byly sepsány knihy pedagogické, sociologické, ekonomické, psychologické a teologické o významu 25. hodiny dne. Po nich následovaly kursy o různých metodách modlitby a jejich účastníci diskutovali často dlouho do noci....

Někteří andělé se vrátili a nevěděli, jak mají svá pozorování hodnotit. Podávali totiž zprávy o lidech, kteří darovaný čas přijali jako každou jinou hodinu svého života z rukou Božích: Pro své úkoly, pro službu bližním, pro účast na slavení Eucharistie a – pro modlitbu, pro niž teď nacházeli čas ještě nesnadněji než doposud.

Andělé se pochopitelně divili i tomu, že ti, kdo 25. hodinu věnovali skutečně Bohu, byli titíž, kteří už před tím měli dostatek času k modlitbě.

     Proto nebeská rada dospěla k závěru, že modlitba je otázkou lásky.

Čas sám o sobě nikoho k modlitbě nepřivede.

Ti, kteří se modlit nechtějí, ani při delším dnu nebudou mít čas se modlit.

Čas mají, přesně řečeno, vždy jenom ti, kteří milují.

 

Proto bylo rozhodnuto poprosit Hospodina, aby 25. hodinu opět zrušil. A tak se také stalo...