"Dávejte a dostanete!"

„Dávejte, a dostanete: míru dobrou, natlačenou, natřesenou a vrchovatou vám dají do klína.“ (Lk 6,38) /1

Už se ti někdy stalo, že jsi přijal dar od přítele a cítil potřebu mu to oplatit? A udělat to ne tak proto, abys splatil dluh, ale spíše z opravdové lásky a vděčnosti? Určitě ano.

Jestliže se to přihodilo tobě, dovedeš si představit, že se to stává Bohu, Bohu, který je Láska.

On vždy odplácí každý dar, který dáváme našim bližním jeho jménem. Je to zkušenost, kterou opravdoví křesťané dělají velice často. A pokaždé je to překvapení. Nikdy si nezvykneme na Boží vynalézavost. Mohla bych ti uvést tisíce, desetitisíce příkladů, mohla bych o tom napsat knihu. Viděl bys, jak je pravdivý tento obraz: „míru dobrou, natlačenou, natřesenou a vrchovatou vám dají do klína“. Vyjadřuje hojnost a velkodušnost, s níž Bůh odplácí.

„Nad Římem se již rozprostřela noc. V jednom suterénním bytě si malá skupinka dívek, které chtěly žít evangelium, přála dobrou noc. Vtom někdo zazvonil. Kdo to může v tuto dobu být? U dveří stál zmatený, zoufalý muž. Druhý den měl být s rodinou vystěhován z domu, protože neplatil nájemné. Dívky se na sebe podívaly, a v němém souhlasu otevřely zásuvku, kde měly v různých obálkách uložený zbytek svých peněz a částku na zaplacení plynu, telefonu a elektřiny. Bez váhání daly všechno tomu muži. Tu noc spaly šťastně. Na ně bude pamatovat někdo jiný. Ještě se ani nerozednělo, když zazvonil telefon. ´Přijedu hned taxíkem,´ slyšely hlas toho muže. Dívky, trochu udivené výběrem takového dopravního prostředku, čekaly, až přijede. Tvář jejich návštěvníka jim prozradila, že se něco změnilo: ´Když jsem se včera večer vrátil domů, obdržel jsem dědictví, o kterém bych si nikdy nemyslel, že je dostanu. Srdce mi řeklo, abych se s vámi rozdělil napůl.´ Suma obnášela přesně dvojnásobek toho, co mu velkodušně darovaly.“

„Dávejte, a dostanete: míru dobrou, natlačenou, natřesenou a vrchovatou vám dají do klína.“

Udělal jsi i ty podobnou zkušenost? Jestli ne, zapamatuj si, že dar se má dávat nezištně, bez naděje na vrácení, komukoliv, kdo o něj žádá.

Zkus to! Ale udělej to ne proto, abys viděl výsledek, ale proto, že miluješ Boha.

Řekneš mi třeba: „Ale já nic nemám.“

To není pravda. Jestliže chceme, máme nevyčerpatelné poklady: svůj volný čas, své srdce, úsměv, radu, vnitřní pokoj, svou kulturu, svědectví, které může přesvědčit toho, kdo má, aby dal tomu, kdo nemá.

Můžeš ještě namítnout: „Ale nevím, komu dávat.“

Rozhlédni se kolem sebe. Vzpomínáš si na známého, který je v nemocnici nebo na tu ovdovělou paní, která je stále sama, na spolužáka, který neudělal zkoušku a je z toho skleslý, na smutného mladíka, který ztratil práci, na malého bratříčka, který potřebuje pomoc, na toho kamaráda, který je ve vězení, na začátečníka, který neví kudy kam? Právě v nich tě očekává Kristus.

Zaujmi jako křesťan nový postoj, jímž je celé evangelium prodchnuto: Neuzavírej se do sebe a nebuď ustaraný. Přestaň vkládat svoji jistotu do pozemských dober a opírej se o Boha. Tak se ukáže tvoje víra v něho a Bůh ji brzy stvrdí darem, který se ti vrátí.

A je logické, že se tak Bůh nechová proto, aby tebe nebo nás obohatil. Činí tak proto, aby jiní, mnozí další, viděli malé zázraky, kterými je provázeno naše dávání, a rozhodli se jednat stejně.

Činí tak proto, abychom mohli tím více dávat, čím více máme. Proto, abychom jako opravdoví správci Božích dober nechávali kolovat každou věc ve společenství, které nás obklopuje, aby se o nás mohlo říkat jako o první křesťanské komunitě v Jeruzalémě: „Nikdo u nich nežil v nouzi.“ /2

Nemyslíš, že právě tím můžeš přispět k tomu, aby sociální revoluce, kterou svět očekává, dostala pevný základ?

„Dávejte a dostanete.“ Určitě Ježíš myslel především na odměnu, kterou budeme mít v ráji. Ale to, co se odehrává zde na zemi, je již její předehrou a zárukou.

Chiara Lubichov