o modlitbě

„Bez přestání se modlete“ (1 Sol 5, 17)

Křesťané v Soluni byli tehdy malým novým společenstvím a apoštol Pavel cítil, že je nutné, aby jednota jeho členů byla stále pevnější.

Proto je vyzýval, aby „žili v pokoji“, byli vůči všem trpěliví, neopláceli zlým za zlé, ale usilovali o dobro mezi sebou i vůči všem, a také se „bez přestání modlili“, jako by chtěl zdůraznit, že jednota v křesťanském společenství je možná jen skrze život modlitby.

Vždyť i Ježíš se za jednotu svých učedníků - „aby byli jedno“ - modlil k Otci.

„Bez přestání se modlete“

Proč se máme modlit bez přestání? Protože modlitba je pro člověka podstatná.

Byli jsme stvořeni k Božímu obrazu, jako Boží „ty“, se schopností být s Bohem ve vztahu a společenství.

Modlitba – spontánní, prostý a upřímný rozhovor, který je projevem přátelského vztahu s Bohem - patří k podstatě našeho života, a my se tak stáváme autentickými lidmi s plnou důstojností Božích synů a dcer.

Byli jsme stvořeni jako „ty“ Boha. Můžeme s ním žít v trvalém vztahu, se srdcem naplněným láskou Ducha Svatého a s důvěrou, jakou má člověk k vlastnímu otci.

S touto důvěrou s ním často hovoříme a předkládáme mu všechny své záležitosti, myšlenky, plány... Díky této důvěře se i v době naplněné mnoha pracovními či rodinnými povinnostmi nemůžeme dočkat chvíle věnované modlitbě, abychom navázali hluboký kontakt s tím, o němž víme, že nás miluje. 

Je třeba „se bez přestání modlit“ nejen za naše potřeby, ale také proto, abychom přispívali k vytváření Kristova Těla a tím k plnému, viditelnému společenství Kristovy církve.

To je tajemství, které můžeme trochu vytušit, jestliže si představíme spojené nádoby. Nalije-li se nová tekutina do jedné z nich, stoupne hladina ve všech. Stejné je to i s modlitbou.

 Modlitba pozvedá duši k Bohu, aby se mu klaněla a děkovala mu. Pozvedá-li se jeden člověk,platí obdobně, že jsou pozvedáváni i ostatní.

„Bez přestání se modlete“

Co máme dělat, abychom se modlili bez přestání, zvláště když žijeme ve víru každodenního života? 

„Bez přestání se modlit“ neznamená násobit modlitby, ale zaměřit duši a život k Bohu, plnit jeho vůli: studovat, pracovat, trpět, odpočívat a také zemřít pro něj. Až do té míry, že už nedokážeme žít každodenní život bez spojení s ním.

Naše jednání se tak mění v posvátnou činnost a celý den se stává modlitbou.

Může nám v tom pomoci, když každou činnost obětujeme Bohu se slovy: „Pro tebe, Ježíši“, anebo když v těžkostech opakujeme: „Na čem záleží? Milovat tě, na tom záleží.“ Vše tak změníme v jediný skutek lásky.

A modlitba bude nepřetržitá, protože nepřetržitá bude láska.

                                                            Chiara Lubichová