jak být chudý v duchu?

„Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské.“   /Mt 5, 3/

 

   Před nedávnem začalo Ježíšovo veřejné působení: vyzývá k obrácení, ohlašuje blízkost nebeského království, léčí všechny možné neduhy a choroby. Zástupy ho začínají následovat. Vystupuje tedy na horu, obrací se k těm, kteří jsou kolem něho, a vyhlašuje svůj celoživotní program zvaný „horské kázání“.

 

   Novost Ježíšovy zvěsti se projevuje v tom, že prohlašuje za šťastného ne toho, kdo je bohatý, mocný, vlivný, ale toho, kdo je chudý, pokorný, malý, má čisté srdce, pláče a je utlačovaný. Je to průlom do běžného způsobu myšlení, zvláště ve společnosti, která vyzdvihuje konzumismus, požitkářství a prestiž…

„Radostná zvěst“ hlásaná Ježíšem přináší radost a naději těm posledním, vlévá důvěru v Boží lásku blízkou člověku, který prožívá zkoušku nebo bolest.

 

Zvěst o radosti a spáse je obsažena již v prvním z osmi blahoslavenství, které slibuje Boží království chudým v duchu:

 

„Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské.“  /Mt 5, 3/

 

 

 

Co však znamená být „chudý v duchu“?

 

   Znamená to být odpoután od majetku a od věcí, které vlastníme, od tvorů i od nás samých…

  

   Znamená to odsunout ze svého srdce všechno, co nám brání otevřít se Bohu: konat jeho vůli a otevřít se bližnímu, sjednocovat se s ním, milovat ho a být připraven zanechat všechno – otce, matku, „pole“ i vlast, jestliže to Bůh od nás vyžaduje.

 

   Znamená to spoléhat nikoli na bohatství, ale na Boží lásku a na její prozřetelnost. Často jsme „bohatí“ starostmi o své zdraví, obavou o někoho z rodiny, obavou kvůli nějaké práci, nejistotou jak se zachovat, strachem z budoucnosti… To všechno může naši duši zablokovat, uzavřít ji a zabránit, aby se otvírala Bohu a bratřím. Právě v těchto okamžicích plných obav uvěří člověk „chudý v duchu“ v Boží lásku, vkládá na Boha všechny své starosti a zakouší jeho otcovskou lásku.

 

   Jsme „chudí v duchu“, necháme-li se vést láskou k ostatním. Tehdy se rozdělujeme s potřebnými a dáváme jim k dispozici to, co máme- úsměv, svůj čas, majetek, své schopnosti. Když jsme dali všechno z lásky, jsme chudí, to znamená jsme vyprázdnění, nejsme ničím, jsme svobodní a máme čisté srdce.

 

 

   Tato svoboda, která je plodem lásky, se pak sama stává jejich zdrojem. Jsme-li vyprázdněni od sebe a tedy svobodní, jsme schopni plně a bezvýhradně konat Boží vůli a přijímat každou sestru a bratra, kteří kolem nás procházejí.

 

   Ty, kdo žijí v takové čistotě srdce a chudobě ducha, Ježíš ujišťuje, že budou vlastnit nebeské království.

Takoví lidé jsou šťastní,  „neboť jejich je království nebeské.“ /Mt 5,3/

 

 

   Nebeské království si nekoupíme ani ho nezískáme mocí. Dostaneme ho jako dar.

Proto Ježíš žádá, abychom byli jako děti anebo jako chudí, kteří – stejně jako děti – jsou závislí na druhých. Pak Duch svatý, přitahován prázdnotou z lásky, může naplnit naši duši, ve které nic nebrání plnému společenství.

   Protože si člověk „chudý v duchu“ neponechal nic, má všechno. Je chudý na sebe sama a bohatý Bohem. Také zde platí slovo evangelia „dávejte a dostanete“.

Dáváme, co máme, a nedostáváme nic méně než nebeské království.

 

 

 

 

 

 

O tom hovoří zkušenost jedné argentinské matky:

 

„Moje tchýně byla tak vázaná na svého syna, mého manžela, že až žárlila. Tento její postoj byl příčinou těžkostí v našem vztahu a zatvrzelosti mého srdce. Před rokem lékaři zjistili, že má nádor a potřebuje pomoc a péči, kterou jí její jediná dcera nemohla poskytnout.

 

Slova evangelia, která se od určité doby snažím žít, mi změnila srdce: začínám se učit mít ráda. Překonala jsem svoje obavy a přijala jsem tchýni k nám domů. Začala jsem ji vidět novýma očima a mít ji ráda. Byl to Ježíš v ní, kterého jsem léčila a pečovala o něj.

 

Ona nebyla vůči mé lásce lhostejná a k mému velkému překvapení opětovala každé moje gesto stejnou láskou. Boží milost způsobila, že se mezi námi zrodil vztah vzájemnosti!

 

 Uběhlo několik měsíců plných obětí, které mě však nezatěžovaly, a když tchýně  pokojně odešla do nebe, zůstal pokoj v nás všech.

 

Právě v těch dnech jsem zjistila, že čekám dítě, které jsme si přáli už devět let! Tento syn je pro nás hmatatelným znamením Boží lásky, která nás naplňuje.“

 

 

 

/Komentář slova života od Chiary Lubichové/