„Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.“
Mt 25,13
Ježíš vyšel z chrámu a učedníci ho s určitou hrdostí upozorňují na velkolepost a krásu stavby. Ježíš říká: „Vidíte toto všechno? Amen, pravím vám, že zde nezůstane kámen na kameni, vše bude zbořeno.“ Potom stoupá na Olivovou horu, sedá si, dívá se na Jeruzalém, který má před sebou, a začíná hovořit o pádu města a o konci světa.
„Jak nastane konec světa?“ ptají se ho učedníci.
„Kdy k němu dojde?“
Tuto otázku si kladly i následující generace křesťanů a klade si ji každý člověk.
Budoucnost je skutečně tajemná a často vyvolává obavy. I dnes jsou lidé, kteří se dotazují mágů a sledují horoskopy, aby zjistili budoucnost, co se stane...
Ježíšova odpověď je jasná: konec časů nastane při jeho příchodu.
On, Pán dějin, se vrátí. Ona je zářivým bodem naší budoucnosti.
Kdy k tomu setkání dojde?
To nikdo neví. Může nastat v kteroukoliv chvíli. Náš život je skutečně v jeho rukou. On nám ho dal. On si ho může také neočekávaně vzít zpět,
bez předchozího upozornění. Nicméně nás varuje: budete-li bdít, budete na tuto událost připraveni.
„Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.“
Mt 25,13
Ježíš nám těmito slovy především připomíná, že přijde. Náš život na zemi skončí a začne nový život, který konec mít nebude.
Nikdo nechce hovořit o smrti... Lidé často dělají vše pro to, aby se rozptýlili, a zcela se ponoří do každodenních starostí, takže zapomenou na toho, kdo nám dal život a kdo ho od nás bude opět žádat, aby nás uvedl do plnosti života, společenství s jeho Otcem, do ráje.
Budeme připraveni na setkání s ním?
Budeme mít rozžatou lampu, jako moudré panny, které čekají na ženicha?
Budeme v lásce? Anebo bude naše lampa zhasnutá, protože jsme zaujati mnoha věcmi, které je třeba udělat, prchavými radostmi, vlastněním hmotných statků,
Protože jsme zapomněli na jedinou podstatnou věc: milovat?
„Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.“
Mt 25,13
Ale jak máme bdít?
Především, a to víme, dobře bdí ten, kdo miluje.
To ví manželka, která očekává manžela, který se zdržel v práci anebo se vrací z dlouhé cesty. Ví to matka, která se obává o své dítě, které se ještě nevrátilo domů. Ví to zamilovaný mladík, který se nemůže dočkat schůzky se svou milovanou... Kdo miluje, umí čekat, i když se druhý zpozdil.
Ježíše očekáváme, když ho milujeme a velmi toužíme po setkání s ním.
Očekáváme ho tak, že konkrétně milujeme, že mu sloužíme například v tom, kdo je nám nablízku, anebo se angažujeme ve prospěch spravedlivější společnosti. Sám Ježíš nás vyzývá, abychom takto žili, když vypráví podobenství o věrném služebníkovi, který čeká na návrat pána a stará se přitom o domácnost a chod domu.
Anebo ti sluhové, kteří neustále očekávají návrat pána a pustí se do práce, aby využili talenty, které dostali.
„Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.“
Právě proto, že nevíme ani den ani hodinu jeho příchodu, můžeme se snadněji soustředit na dnešek, který je nám dán s jeho starostmi, na přítomnost, kterou
nám prozřetelnost nabízí, abychom ji prožili.
Kdysi jsem se spontánně obrátila touto modlitbou
na Boha. Nyní bych ji chtěla připomenout:
„Ježíši, dej, abych stále hovořila tak, jako by to bylo poslední slovo, které mohu vyslovit.
Dej, abych jednala stále tak, jako by to byla poslední činnost, kterou dělám.
Dej, abych trpěla stále tak, jako by se jednalo o poslední utrpení, které ti mohu obětovat.
Dej, abych se modlila stále tak, jako by to byla poslední možnost hovořit s tebou, kterou zde na zemi mám.“
Chiara Lubichová
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.