„Požehnán buď muž, který doufá v Hospodina.“
Nejrozumnější je svěřit svůj život do rukou toho, kdo nám ho daroval.
Ať se stane cokoliv, můžeme se na Něj slepě spolehnout: On je Láska a přeje si naše dobro.
Když prorok Jeremiáš pronesl toto „požehnání“, použil přirovnání oblíbené v biblické tradici: strom zasazený u potoka s dostatkem vody. Neobává se horka, jeho kořeny jsou dobře zavlažovány, listy má stále zelené a nese plody.
Kdo naopak vkládá svou naději mimo Boha- ať jde o moc, bohatství, vlivné známosti – je přirovnáván ke keři ve vyprahlém, slaném terénu, který chřadne a nenese plody.
„Požehnán buď muž, který doufá v Hospodina.“
Obracíme se na Hospodina, když jsme v krajní, zoufalé situaci, jako je nevyléčitelná nemoc, nesplatitelný dluh, hrozící nebezpečí života...
Je to pochopitelné.
Víme, že to, co je pro lidi nemožné, je pro Boha možné. Ale pokud je pro něj všechno možné, proč se k němu neutíkat v každém okamžiku života?
Slovo života nás vyzývá k trvalému společenství s Hospodinem, které znamená víc než prosby, s nimiž se máme na něj obracet, protože neustále potřebujeme jeho pomoc. Požehnaný je ten, kdo nalezl radost a plnost života, kdo s ním vytváří důvěrný vztah, který vyvěrá z víry v jeho lásku.
On, Bůh blízký, který je nám bližší než my sami, kráčí s námi a zná každý záchvěv našeho srdce.
S ním můžeme sdílet radosti, bolesti, starosti, plány... Nejsme sami ani v těch nejtemnějších a nejobtížnějších okamžicích.
Můžeme mu plně důvěřovat. Nikdy nás nezklame.
„Požehnán buď muž, který doufá v Hospodina.“
Chiara Lubichová říká, že tuto důvěru je možné vyjádřit slovy
„pracovat ve dvou“.
Někdy nás přepadají kvůli tomu, čemu se nemůžeme přímo věnovat, tak trýznivé myšlenky, že je pro nás obtížné plnit dobře to, co od nás žádá Boží vůle v dané chvíli.
Chtěli bychom být nablízku drahé osobě, která trpí, prochází zkouškou nebo je nemocná. Chtěli bychom vyřešit komplikovanou situaci, jít pomáhat lidem postiženým válkou, uprchlíkům, hladovějícím...
Připadáme si bezmocní! V té chvíli se projeví důvěra v Boha, která někdy může být až hrdinská.
Chiara uvádí příklad: „V té záležitosti nemohu udělat nic.... Dobrá, udělám to, co ode mne v tuto chvíli chceš: dobře studovat, dobře uklidit, dobře se modlit, dobře se starat o své děti... A Bůh bude myslet na rozmotání toho klubka, na útěchu toho, kdo trpí, na vyřešení nečekané okolnosti.“
Chiařina úvaha končí slovy: „Je to práce ve dvou v dokonalém společenství, které od nás žádá velkou víru v lásku Boha k jeho dětem a dává Bohu možnost, aby skrze naše jednání mohl mít důvěru v nás.
Tato vzájemná důvěra činí zázraky.Uvidíme, že tam, kam jsme nedošli, přišel opravdu někdo jiný, kdo jednal mnohem lépe než my.
Hrdinský skutek důvěry bude odměněn: náš život, omezený na určitou oblast, získá nový rozměr; budeme si připadat spojeni s Nekonečnem..
A bude ještě více zřejmé, že jsme opravdu děti Otce, který všechno zmůže, protože jsme to zakusili.“
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.